No, túto poviedku píšem spolu z mojim dlhoročným kamarátom z Česka. Dúfam že sa bude páčiť
Rolling Girl

Ticho. Samota. Posmech. Tma. Plač. Tieto slová ma prenasledujú deň čo noc, neteším sa nikam. Stále mám na tvári smutný, bezvýrazný pohľad. Prečo? Prečo ma nemajú radi? Som iná než oni? Som...odpad? To mi chodilo po mysli. Som dievča, mám modré vlasy a modré oči. Vážim 50 kilogramov a moja výška je presne 165 centimetrov. Mám rada veľa vecí ale to sem nepatrí...Raz sa moji rodičia dozvedeli čo sa deje na mojej škole lenže stala sa nehoda. Avšak sami mi potom vybrali internátnu školu WAH, čo v preklade znamená We Are Here.
Tam som stretla ešte väčší odpor, no povedala som si že tentokrát zabodujem, nebudem sa báť! K tomu mi ešte niekto pomohol, nikdy naňho nezabudnem.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rodiče mi řekli že se budeme stěhovat, jenže já musel zůstat na internátní škole. Bylo to celkem fajn, FANGirls se mi dařilo úspěšně setřást a taky jsem byl celkem dobrej ve studiu. Jednou jsem narazil na jednu moc zajímavou holku. Když jsem jí poprvé zahlédl akorát utíkala před holkama. Měla dost ošklivou ránu na noze. Pomohl sem jí, a nabídl jí přátelství. Přijala. Od té doby jí pomáhám, řekl bych.
Na tu holku se kterou se osud hrál nikdy nezapomenu, i kdyby se stalo něco mně vždycky jí budu chránit.

 Blog
Komentuj
Napíš svoj komentár