Tento krát to nie je z autobusu, tento krát je to z pražského metra. Neovládam českú gramatiku a vlastne ani slovnú zásobu nemám takže tento prepis bude skôr fonetický a ak som si nezapamätala nejaké slovo po česky tak si ho vymyslím je možné, že v tomto článku vás viac pobaví moja čeština ako hlavný dej. Hlavným postavám som dala aj príznačné české mená. Zoznámte sa s Pepou  a Honzou. 

Pepík sedel v tichosti blízko pri mne.  Honza nastúpil o pár zastávok ďalej. 

Pepík: Nazdar vole! 

Honza: Nazdááár, jak žiješ? 


Pepík: Jo v pohode, co ty? Kam jedeš?

Honza:Taky fajn. Hele napumpovat formu. Do fitka, To víš, léto a koupalište. Musím makat.

Pepík : Jo,jo.

 Honza: A co? Holčinu máš?

 Pepík: Né, já se chci ješte bavit . To má čas.

Honza: To jo,  Se dostaneš do vzťahu a už to jede, přideš o svobodu, To je hnedka decko, svadba a konec kámo.

 Pepik: Mluvíš mi z duše.

Honza: Hele,teď je hodne nabouchaných. Třeba Lucie .....(priezvisko som nezachytila) i Klára. Ta ze strední. Víš ne? Co byla devka už v 15. 

Pepík: Nekecej.  ( po tento bod sa obaja náramne zabávali a smiali na menách, ktoré Honza chŕlil )

Honza : Jo a Hana . Ta co si ji chtel dát. 

Pepík: Co? Ty vole. ( Pepa značne zbledol)

Honza: No.  Šílenství. Ale ty Lucii je mi docela líto.

 Pepík: Kámo ja ji dal. 

Honza: Lucii?  (Stále nepochopil)

Pepík: Ne ty vole, Hanu! ( Nešťastne si skryl tvár do dlaní)

Honza: Debile! Budeš taťka.  ( plesol ho po chrbte a rozosmial sa ešte viac. Vtedy si asi uvedomil, že je ich rozhovor celkom počuť a poobzeral sa okolo seba. Stretli sa nám pohľady a ja som zahanbene sklonila hlavu a tvárila sa, že niečo horlivo ťukám do mobilu. )

Pepík: Jdi do prdele. V kolikátym je mesici? ( Stále s tvárou skrytou v dlaniach)

Honza:  A co já vím?  

Pepík: Ty vole. Ty vole. Mám ji zavolat?  ( Konečne sa odhodlal čeliť problému a vytiahol tvár z úkrytu)

Honza: Né, nedelej ze sebe šaška. 

 Pepík: Do prdele!

Honza: A co jako řekneš? Je to decko moje?

Pepík: Kdy jsem s ní spal? Kdy to bylo? Já nevím. V  kvetnu  sme končili. To bylo na chate rozloučkoví.  (začal na ruke počítať)

Honza: Debile! To nemyslíš vážne.

 Pepík: Teď je srpen. Je to možný ty vole? Ty vole.

Potom som už musela vystúpiť.  Prvý krát som sa fakt zahanbila ,že počúvam cudzí rozhovor. Je však ťažké ignorovať ho keď chlapci sedia rovno oproti mne a nešetria na zvuku.










 Blog
Komentuj
 fotka
mojdedo  26. 9. 2015 13:26
Ty vole, vole.
 fotka
lovingmemory  26. 9. 2015 14:15
Hah tak si uzil no
 fotka
midnight  26. 9. 2015 17:44
veřejný prostranství, vole, jejich problém že je někdo slyší
 fotka
maxton  26. 9. 2015 21:30
ta Lucia bola myslim Kučavíková
 fotka
mia246  26. 9. 2015 21:54
@maxton určite!
 fotka
antifunebracka  26. 9. 2015 22:54
ako mozes vystupit v tom najnapinavejsom??
 fotka
mia246  26. 9. 2015 23:01
@antifunebracka aj som rozmýšlala, že sa poveziem ďalej, že to stojí za to ale neostala som, prepáč
 fotka
meaning_fullness  24. 11. 2015 21:48
ouč rôzne individuality človek stretne potulkami svetom
Napíš svoj komentár