Já v mládí často podobal se vánku
A říka li mi, že mi rozum chy bí
Dnes, dnes už mám, už mám na ka hánku
A vy se ptáte, proč vám to poví dám
Tak slyšte, já miloval jsem lidi
A proto jim, ne Bohu se zpoví dám


Říkalo se o mně, že prý jsem hrubý
Drzý a hloupý, nic prý mi nevadí
Vám lidem, vám se to mluví
Já však byl šašek a musel jsem se smát
A bál jsem se, že pláč můj prozradí
Že musel jsem svou lásku někomu dát

Teď už mi líčidla rozežrala tvář
A maska smíchu navěky mi spadla
Tam v dálce vidím, vidím slunce zář
Já za tím sluncem musím jít

Dohrála hudba, opona spadla, alespoň dneska chci lidskou hrdost mít
Po celý svůj život rozdával jsem smích, měl jsem rád lidi a žil jsem pro potlesk
A snad jsem taky, snad taky trochu zpych, přesto bych rozdal všechno, co jen mám
Však nemám nic, mě zbyl jenom stesk, tak běžte všichni pryč, já chci umřít sám

 Blog
Komentuj
 fotka
ladylebensgefahr  13. 4. 2011 21:19
vedela som, že sa ti bude páčiť
Napíš svoj komentár