Je to to nejlepší co mě kdy potkalo. Jsem šťastna za to co jsem. V rukou svírám další oběť. Malá dívenka podobná mě. Oh jak sou ti lidé křehcí jako poupata lilijí.
Ale je to jen stádo. Pro nás jen stádo kterým my se krmíme. Stádo hloupých lidí, myslící si že nás zastaví. Kdo zastaví nás? NIKDO. Že bůch je vyslyší a zbaví se nás? Opravdu si to myslíte? Tak proč to ještě neudělal! Jednou, dřív nebo později budeme my vládnout světu. My... A ptáte se kdo sme my? My sme noví bozi...Upíři. Páni zla a temnot.
Kráčím si ulicí a při pohledu na kráčející pár lidí si povzpomínám na svůj příběh. Na můj dávný život.... Chcete ho slyšet i vy? Tak poslouchejte...
6.června roku 1 989- Londýn
Narodila se má maličkost. Malé dítě s čistě poměnkovými oči. Tento den odstartoval moje žití na téhle "krásné" zemi. Rostla jsem jako z vody. Byla jsem jedináček a tak mě všichni obskakovali. Já byla to tajně vytoužené dítě o které se každou noc mí rodiče modlili k Bohu.
Začla jsem chodit do školy a byla velmi nadaná. Chápala sem věci rychleji než ostatní děti a proto jsem nebyla mezi nimi moc oblíbená. Dívka z velmi slušné a bohaté rodiny? Kdo by se s ní bavil. Byla sem opuštěná. Neměla sem přátele. Nenáviděla jsem se za to jaká jsem.
Byla jsem výstřední. Pokud někdo nebyl na mé úrovni nepromluvila jsem s ním ani slovo.
Po večerech jsem brečela v posteli a proklínala svůj život proklínala sebe za to jaká jsem a že se nedokážu změnit.
Přála sem si s tím vším skoncovat.
Od mých 15tých narozenin jsem se uplně změnila. Uzavřela jsem se do sebe a byla jsem jiná. Po večerech psala básničky a chodila po hřbitovech.
Černé oblečení vlasy rozcuchené. Lidé mě měli za velkou podivínku. Rodiče mě za to začli odsuzovat a chtěli se mne zbavit. Bylo mi to jedno ať si se mnou nakládají jak chtějí...
37.srpna 2004 - Londýn
Blížil se den kdy sem měla odejit na internátní školu. Rodiče si to přáli. Prý mě to změní. A však já věděla že proklínali den kdy jsem se narodila. Nebrali mne jako dar od boha ale jako trest. Trest za něco zle co v životě snad udělali.
Balila jsem si právě kufry když jsem uslyšela z kuchyně křičet matku. Myslela jsem si jen že se hádají s otcem. Byla to jejich běžná činnost. Ale křik zesílil a uslyšela jsem ránu. Rozbila se váza.
Tak tohle mi už nepřišlo normální. Věděla jsem že není něco v pořádku.
Pomalu jsem šla po schodech směrem ke kuchyni. Věděla jsem, měla jsem pocit, že mě tam čeká něco zlého. Matčin křik utichl. Že by bylo už vše v pořádku?
Otevřela jsem dvěře a na zemi spatřila svého otce jak leží v kaluži krve. Matku svírala v náručí neznámá osoba zahalená kápim.
Upustila matku a otočila se ke mně. S hlavou skloněnou kráčela ke mě. Nebyla jsem schopná se hnout. Doslova jsem přimrzla k zemi. Nemohla sem dýchat a cítila jsem chlad. Osoba přistoupila ke mě a zvedla hlavu.
Uviděla jsem krásného muže s černými dlouhými vlasy s očima hnědýma obrámované tužkou. Byl nádherný.
Díval se mi do očí a konečně promluvil.
"Ahoj Jessie...Já jsem Lestat jsem tvůj přítel neboj se mě. Přišel jsem tě vysvobodit z tvého utrpení... Poddej se tomu...!"
Pomalým krokem kroužil kolem mě jak sup. Nebyla jsem schopna slova. Věděla jsem že se mi skončí tohle trápení ....
Odhrnul mi mé černé vlasy z krku. "Budeš žít věčně Jessie...Budeme spolu žít. Nebude to bolet neboj..." Zašeptal mi do ucha a pak už sem jen cítila ukrutnou bolest na krku.... Bolest ale i rozkoš.
Nemohla jsem tomu uvěřit. Byl to tak příjemný pocit ale pomalu jsem začala strácet vědomí. Nevěděla jsem co se se mnou děje.
Lestat si mě položil do náruče a poté si rozťal žílu na ruce. "Pij maličká...Pij"
Byla jsem jak omámená. Nedokázala jsem se ovládat. Bezmyšlenkovitě sem začla sát jeho krev.
Cítila sem obrovskou bolest v žaludku. Najednou jsem stratila vědomí.
Probudila jsem se v temném domě. Vstala jsem a šla dolu. Tam jsem uviděla Lestata.
"Och jsi vzhůru?...Velmi ti to sluší..."
Až teď sem si všimla že mám na sobě černo červené dlouhé šaty. Cítila sem se slabá.
"Dnes půjdem na lov. Nemusíš se ničeho bát." ...
Do půlnoci jsem s Lestatem probírala co to vlastně všechno znamená být jiná. Být upírem. Pochopila jsem ty věci brzy. A také jsem pochopila že budeme s Lestatem navždy spolu.
....
Tak tohle je můj příběh. Takhle již "žiji" pár stovky let. Chodíme s Lestatem po nocích a užíváme si těch možností co máme.
Miluju tenhle "život"...Miluju Lestata a jsem velmi ráda že mě toho jednoho letního dne přišel Lestat "zachránit"....
Vymyslený príbeh
Komentuj
Komenty k blogu
1
maude33
10. 6.júna 2008 22:20
hehe...ako je to po prdel.. ..
Napíš svoj komentár