4 Doping
Jestliže bychom chtěli mluvit o něčem, co ovlivnilo sport v posledních dekádách a vyvolalo
značný rozruch v oblasti sportovní výživy a ovlivnění sportovního výkonu, o něčem, co získalo
pozornost veřejnosti, nemůžeme mluvit o ničem jiném než o dopingu. Doping zmiňuji proto,
protože úzce se sportovní výživou (obzvláště v silových sportech) souvisí a byla by chyba se o
dopingu nezmínit v souvislosti sportovní výživy a suplementace při silových sportech. Avšak
budeme-li se problematice dopingu věnovat pozorněji, zjistíme, že doping je nedílnou součástí
všemožných lidských aktivit už od dávných časů.
4.1 Kořeny dopingu
V dobách pradávných sice tehdejší člověk ještě neznal pojem doping, ale znal a využíval
povzbuzující účinky určitých látek. Tenkrát mu šlo pouze a jen o přežití, využíval tedy
zdrojů, o kterých, na základě pokusu a omylu, věděl, že ovlivňují jeho tělesný a psychický
stav. Potřeboval tišit bolest, hlad, utlumit pocit strachu nebo navodit větší agresivitu.
Užívání stimulujících nebo naopak tlumících látek bylo často spojováno s kmenovými rituály, už
tenkrát si byl člověk vědom halucinogenních a stimulačních účinků některých látek, které
užíval před nebo během aktivit, které mu zaručovaly přežití (lov, sběr, dlouhá putování aj.).
Častokrát se při takových rituálech pila krev zabitých zvířat nebo se pojídaly určité orgány
oběti, např. varlata. Při obřadech se také konzumovaly různé výtažky z bylin nebo jejich částí
(kořen mandragory, listy koky, extrakty z rostlin – efedrin, apod.). Posuneme-li se v čase
hodně dál, a to do období I. a II. světové války, zjistíme, že právě v tomto období dochází
k velkému rozvoji chemie a značně se experimentuje ve využití syntetických látek v praxi.
Válečné období doslova volalo po prostředcích, které odbourají strach, zvýší odvahu,
ostražitost, utlumí bolest, posílí výkonnost a agresivitu. Nejčastěji se k těmto účelům užíval
alkohol. Vedle alkoholu se objevily první syntetické látky na bázi amfetaminu (v Německu se
rozšířilo užívání pervitinu). V neposlední řadě se také užívaly jiné psychotropní látky –
především derivát opia – morfin, ten se používal především k tlumení bolesti, nebo heroin, na
němž se uživatelé stávali záhy závislí. Od této doby de facto můžeme mluvit o počátcích šíření
toxikomanie se všemi doprovodnými jevy.
4.2 Počátky dopingu ve sportu
Překvapivě jistě pro všechny ne úplně zasvěcené, doping ve sportu není nic nového. Z dějin
antického sportu známe spoustu příběhů barvitě popisujících život řeckých atletů a římských
gladiátorů, jejich skladbu stravy, tréninku a také užívání nejrůznějších prostředků právě
k tomu, aby jim tyto pomohly zvyšovat výkon a udržovaly jejich fyzické a psychické síly.
S rozvojem chemie v 19. století se objevily prostředky zlepšující výkonnost, šlo především o
strychnin, nitroglycerin, opium a alkohol a kofein. Jak bylo zmíněno výše, II. světová válka
znamenala boom v užívání podpůrných prostředků, nabízí se nám jasný myšlenkový postup, proč
nepoužít něco, co pomáhalo vojákům ve válce čelit bolesti, únavě a vyčerpání, také u
sportovců, kteří de facto museli čelit stejným symptomům [7].
K dosažení vítězství už nestačilo užívat jen stimulující látky, bylo třeba výrazně podpořit
nárůst výkonnosti v tréninku a výkonu při soutěži. S rozvojem vědy a lékařské praxe v 19. a
20. století vznikla nová éra využívání vlastností určitých látek – hormonů. Z látek, určených
pro lékařské účely, se staly prostředky využívané ve sportu k podpoře výkonnosti. Již
v minulém století bylo zjištěno, jaký význam mají na rozvoj mužských pohlavních znaků varlata
a zkoušely se z nich extrahovat chemické látky. V roce 1935 se úspěšně podařilo izolovat
testosteron v krystalické podobě. Už v průběhů II. světové války byl testosteron používán
vojáky pro nárůst agresivity a síly. Zjistilo se, že testosteron je hlavním ze skupiny
mužských pohlavních hormonů, souhrnně nazývanými androgeny. A navíc se zjistilo, že nově
syntetizovaná látka ze skupiny steroidů má anabolické účinky, tedy že podporuje nárůst svalové
hmoty a síly. Tenkrát ještě nešlo o dnes již známé spojení slov „anabolický“ a „steroid“. O
„anabolických steroidech“ se začíná mluvit tehdy, když si vědci uvědomili, že tyto látky mohou
najít uplatnění ve sportu. Pak se již nepochybovalo o možnosti aplikace látek, podporujících
nárůst svalové hmoty a síly za současného snížení tělesného tuku, v nejrůznějších sportech. Za
„otce“ anabolických steroidů se pokládá prominentní vědec, Dr. John Ziegler. O využití
anabolických steroidů ve sportu se mluví poprvé v souvislosti se sovětskými, a posléze
s kalifornskými vzpěrači. Je logické, že látky podporující nárůst svalové hmoty a síly budou
využívány silovými atlety (vzpěrači, trojbojaři, kulturisty, diskaři, koulaři), nicméně
historie nám už ukázala, že anabolika byla zneužívána i jinými sportovci (lehkými atlety,
cyklisty aj.) a dokonce se neomezila jen na silnější polovinu lidstva.
4.3 Užití anabolických steroidů
První prokazatelné užívání anabolických steroidů se týká sovětských a amerických vzpěračů a
kulturistů v 50. letech minulého století. V 60. a 70. letech se užívání steroidů mezi
kulturisty velmi rozšířilo. Rozvoj byl tak dramatický, že de facto každý kulturista soutěžící
na soutěži bral jeden nebo více druhů steroidů. Někteří z nich se posléze k jejich užívání
veřejně přiznali.
Už ve 30. letech začali vědci na základě izolace testosteronových krystalů pracovat na vývoji
jejich derivátů, které by mohly maximalizovat anabolické (hmotu budující) účinky a
minimalizovat efekty androgenní (maskulinizační).
Způsob podání
Jsou dva hlavní způsoby aplikace steroidů do lidského těla:
1. orální
2. injekční
Orální steroidy se užívají v podobě tablet nebo kapslí a užívají se stejným způsobem jako
léky. Odborníci se shodují na tom, že tato aplikace velmi zatěžuje játra. Hodně sportovců
užívající steroidy touto aplikací uvádějí, že při orálním podání pociťují mnohem více
vedlejších účinků než při podání injekčním. Mezi hlavní vedlejší účinky patří nevolnost,
bolesti hlavy a pocit plnosti střev.
Injekční steroidy se do těla vpravují pomocí jehly a injekční stříkačky, účinná látka se
aplikuje intramuskulárně (do svalu), nikoliv intravenózně (do žíly). Injekce se aplikuje do
hýžďového svalu nebo do svalu stehenního.
Steroidy aplikované injekčně se dělí na látky:
1. na olejové bázi
2. na vodní bázi
Jak názvy napovídají, v prvním případě jsou steroidové krystaly rozpuštěny v oleji (nejčastěji
sezamový olej nebo olej ze semínek bavlny), v druhém případě jde o formu suspenze, krystaly se
volně vznáší v roztoku (proto je třeba lahvičku před použitím pečlivě protřepat).
Fyziologické účinky anabolik
Z pohledu kulturistů je požadovaný fyziologický efekt nárůst svalové hmoty a síly. Ačkoliv
v lékařské literatuře ještě nenajdeme potvrzený efekt tohoto typu, kulturisté vědí své.
Bude-li zachován stejný trénink, strava a ostatní okolnosti, pak bezpochyby naberou více
svalové hmoty ti jedinci, kteří anabolika brát budou. Veškeré tajemství optimálního účinku
tkví v dávkování. Anabolické steroidy užívané k lékařským účelům se podávají v tzv.
terapeutických dávkách, nicméně chcete-li dosáhnout značného anabolického efektu u zdravého
člověka (trénujícího kulturisty), dávky musí být podstatně vyšší. K ještě větší podpoře
anabolismu se užívají kombinace jednotlivých druhů anabolik (směsi zvané „stack“). Nezbytnou
součástí efektivního anabolismu při užívání steroidů je třeba zvýšit příjem bílkovin ve
stravě, aby mohlo dojít k proteosyntéze. Doporučuje se taky zvýšit příjem tekutin (vody).
Shrneme-li to, anabolika mají tyto fyziologické účinky:
o anabolický efekt
o ovlivňují hustotu kostí
o ovlivňují rovnováhu iontů
o zvyšují retenci důležitých iontů (dusíku, vápníku, chloru a draslíku)
o podpora pozitivní dusíkové bilance
o antikatabolický efekt
o zvýšení erytropoetinu v ledvinách
Vedlejší účinky anabolických steroidů
Tato oblast je bezpochyby nejdiskutovanější. V podstatě platí pravidlo, co jedinec, to jiný
názor. Opravdové objektivní zhodnocení vedlejších účinků anabolik by byla práce mnohaletá,
vyžadující přístup ke všem zdrojům, ke všem vědeckým výzkumům a především by mělo jít o
zhodnocení NEZAUJATÉ! Nicméně vášnivé spory a debaty se vedou a proto si rozdělme vedlejší
účinky anabolik na:
1. fyziologické
2. psychologické
Ad 1.
Mezi tyto účinky patří rakovina (nicméně nikdy nebylo prokazatelně zjištěno, že užívání
anabolik jednoznačně vede ke zhoubnému bujení buněk). Dále pak jaterní choroby (opět těžko
hodnotit), hypertenze, zvýšená hladina cholesterolu, akné (prokazatelně vznikající vedlejší
efekt při užívání steroidů), gynekomastie (opět prokazatelný vedlejší účinek), ovlivnění
genitálií mužů ve smyslu zmenšení varlat a u žen zvětšení klitorisu, u žen dochází díky
užíváním steroidů k obecnému projevu virilizace (maskulinizace), a v neposlední řadě šíření
nemoci AIDS (při nezodpovědném jednání, např. půjčováním si jehel). Steroidy s sebou nesou i
vedlejší účinky na endokrinní systém (projeví se např. předčasným uzavíráním epifýz) a dochází
díky jejich užívání také ke změnám pojivové tkáně [2].
Ad. 2.
Tyto účinky taktéž patří mezi velmi diskutované. Odborných studií je málo, de facto se jen
spekuluje. Nicméně vznikly souvislosti mezi užíváním steroidů a rozvojem velké agresivity,
týká se to ale spíše mediálních kampaní vedoucích proti jednotlivcům, kteří se dali na
„šikmou“ cestu životem. Byla však také prokázána korelace mezi hladinou testosteronu a
chováním mužů, kdy muži s vyšší hladinou testosteronu (zřejmě díky aplikaci anabolických
steroidů) se méně žení a byli více náchylní k nevěře a k útokům na své partnerky [13].
V současné době probíhá v USA velmi sledovaná kauza profesionálního kulturisty světové úrovně
a jeho přítelkyně, jsou obviněni z vraždy ženy. Vše je samozřejmě slepě dáváno do souvislosti
s užíváním anabolických steroidů. A celý tento případ je vodou na mlýn všem zarputilým
odpůrcům anabolik a mimo jiné to hází špatné světlo na kulturistiku jako sport. Jsem zvědav,
jak tato kauza dopadne. Vědci přišli také s tím, že je možné si na anabolika vypěstovat návyk.
Návyk může být psychický, tělesný nebo obojí. Posledním zmíněným vedlejším efektem je deprese,
která se rozvinula u několika málo kulturistů, kteří užívali anabolické steroidy dlouhodobě
[2].
4.4 Přehled látek zneužívaných v silovém sportu
Silový sportovec má v současné době na výběr z obrovského množství na černém trhu pohybujících
se látek, které může použít (zneužít) k podpoře jeho sportovní výkonnosti. Škála látek je
opravdu široká, počínaje látkami na hormonální bázi a sedativy či beta agonisty konče.
Uveďme si tedy ve stručnosti základní skupiny látek a jejich zastupitele zneužívaných
k podpoře výkonnosti (nárůstu svalové hmoty a síly).
1. Anabolické steroidy
– deriváty testosteronu (Stromba, Sustanon, Dianabol, Superanabolon aj.)
2. Růstový hormon (Humatrope)
3. Estrogeny a anti-estrogeny (Nolvadex)
4. Inzulín (Humulin)
5. Diuretika (Anhydron, Naturetin, Lasix)
6. Thyroidní a minerály šetřící látky (Cytomel, Synthroid, Proloid)
7. Beta agonisté (Epinephrin, Clenbuterol, Ephedrin)
8. Stimulanty (Amfetaminy, Kofein, Nikotin, Alkohol)
9. Sedativa (Nubain, Melatonin, benzodiazepiny)
Jak bylo řečeno výše, problematika škodlivosti anabolických steroidů je velmi složitá. Veškeré
tajemství zřejmě tkví v genetických dispozicích jedince snášet a efektivně se vyrovnávat se
silným nabouráváním vnitřního prostředí látkami na hormonální bázi. Avšak přistoupíme-li
k silovým sportům v duchu fair-play a budeme-li respektovat myšlenky olympijského hnutí,
jednoznačně dospějeme k tomu, že užíváním zpochybnitelných látek na hormonální úrovni
častokrát v megadávkách, které překračují únosnou terapeutickou mez, atlet bezpochyby porušuje
etický kodex olympijských myšlenek a vystavuje sebe sama značnému riziku [2].
Blog
Komentuj
Komenty k blogu
1
endre-silentname
12. 3.marca 2010 21:03
Okey fajn... a taký detail - myslíš, že si to niekto celé prečíta?
Napíš svoj komentár