-Deny: Prosím. Zeptejte se mě.Ptejte se na cokoli.
-Sokratés: Jsi štastný? Říkal jsi, že se tě můžu zeptat na cokoli.
-Deny: Co s tím má štěstí společného?
-Sokratés: Všechno.
-Deny: Můj táta má spoustu peněz, školu zvládám, mám fajn přátele, dobrou postavu a spím sám jen když opravdu chci.
-Sokratés: Tak proč nemůžeš spát dnes večer? Včera jsi sem přišel ve tři ráno, dnes večer znovu. Proč nemůžeš spát? Je to proto, že možná pozdě v noci, kdy ztichnou hlasy okolo tebe a poblíž není nikdo jiný než ty, pak máš možná trochu strach. Strach, protože všechno okolo najednou vypadá tak... prázdně.
-Sokratés: Lidé nechtějí, aby sis našel svoje odpovědi. Oni chtějí, abys věřil těm jejich.
-Deny: Dovol mi hádat. Ty chceš, abych věřil těm tvým?
-Sokratés: Ne. Chci, abys přestal příjímat informace z venku a začal přijímat informace ze svého nitra.
-Deny: Jsi součástí nějakýho kultu nebo tak něco?
-Sokratés: Lidé se bojí toho, co je uvnitř. A to je jediný místo kde najít to, co každý potřebuje.
-Deny: Tady se nic neděje.
-Sokratés: Pořád se něco děje. Vysyp odpad, Dane. Ten nepořádek je jediná věc, co tě drží od toho, na čem jediném záleží. Tento moment. Tady. Teď. A když tohle opravdu dokážeš, budeš ohromen co můžeš všechno udělat.
-Deny: Soku! Přál bych si, abys tam byl. To by se ti líbilo. Použil jsem tvůj trik, tvůj myšlenkový trik. A bez pochyby to totálně fungovalo. Bylo to úžasný.
-Sokratés: To není trik.
-Deny: Jo dobře. Ať je to cokoliv, použil jsem to. Vyhodil jsem odpad. A Trif? To je jeden kluk co s ním soupeřím. Měl jsi mě vidět. Já ho zničil. Víš, já se tady nebudu zabývat tím co se stalo nebo mohlo stát. Já tam prostě přišel a vyčistil si mysl. Bylo to navždy.
Poslouchej. Skáčuju do toho oběma nohama. Cokoliv řekneš ať udělám. Žádný pivo, žádný schůzky žádný holky, žádný problém.
-Sokratés: Jak dlouho jsi v tom stavu zůstal? Zbaven všeho kolem?
-Deny: Já zničil toho kluka. Měl jsi mě vidět. V minulosti.
Sokratés: Ale nežiješ teď. Nic jsi se nenaučil.
-Deny: Co se to se mnou děje? Já přeci nepláču.
-Sokratés: Vypadá to že pláčeš.
-Deny: Je to trapný.
-Sokratés: Emoce jsou přirozené. Stejně jako počasí.
-Deny: Co uděláš? Když nemůžeš dělat to, pro co jsi se narodil?
-Sokratés: Všechno má svůj důvod, Dane. Tohle taky. A je jenom na tobě, aby jsi ho našel.
-Deny: Nikdy se neděje jen nic. Nejsou žádné obyčejné okamžiky.
-Sokratés: Nikdy nebudeš lepší. Stejně tak nikdy nebudeš horší než kdokoli jiný. Závislost je ten problém. Všechno co potřebuješ, je být rozvážný ke svým rozhodnutím. A být zodpovědný za své činy.
-Deny: Proč sis ze všech lidí vybral právě mě?
-Sokratés: Nelichotíš si trošku? To ty sis vybral mě.
-Deny: Proč bych ti to měl věřit? Řekl jsi mi, že mám být sám sebou a věřit své vlastní představě.
-Sokratés: Jak víš to, že já nejsem jen tvoje představa mluvící s tebou právě ted?
-Sokratés: Smrt není tak smutná. Smutné je, že většina lidí vůbec nežije.
-Sokratés: Myslím, že by jsi měl pokračovat svůj trénink jako gymnasta. Bojovník nevzdává to co miluje, Dane. Nalézá lásku v tom, co dělá.
-Sokratés: Když nedostaneš to co chceš, trpíš. A i když dostaneš přesně to co chceš, stále budeš trpět. Protože se s tím nespokojíš navždycky.
-Sokratés: Zlato je jen touha.
-Deny: Kdybych ho měl, byl bych štastnej... Ty to v tom neslyšíš? Je to sen, Soku. Jasný? Já si nemyslím, že sny jsou špatné.
-Sokratés: Nevzdáváš se tady svých snů, Dane. Vzdáváš se tady věci, kterou jsi nikdy neměl a mít nebudeš. Kontroly. Přijmi fakt, že to co se ti děje, nemáš pod kontrolou. Jestli můžeš nebo nemůžeš být na nějaké olympiádě. Jestli to můžeš nebo nemůžeš mít. A že jsi pořád stejně vyjímečný.
-Deny: Byl jsem připraven to všechno zvládnout. Ale tys tady stál a tys mi řekl, že chceš abych zase trénoval.
-Sokratés: Já ti řekl, že bojovník dělá to co miluje.
-Deny: A tohle je to co miluju.
-Sokratés: Hnát se za zlatem? Žijíc ve strachu, že by jsi mohl zklamat? To je to co na tom miluješ?
-Deny: Ne. Sním o tom že tam budu stát a vyhraju tu věc. Dělám věci co jsem si myslel, že musím udělat abych toho dosáhl. Skákal jsem na trampolíně dřív než jsem jezdil na kole. Protože já to prostě miloval. Protože to byla první věc, kterou jsem si byl jistej, že ji miluju.
-Deny: Ta cesta. Cesta nás dělá šťastnými. Ne cíl.
-Mluvčí na soutěži: Další v pořadí, dámy a pánové z UC Berkeley Dan Millman. Teď je to o Danovi, protože pouhých deset měsíců zpátky, si tento mladý muž rozdrtil nohu při nehodě na motorce.
-Hlas: Kde jsi, Dane?
-Deny: Tady.
-Hlas: Jaký je čas?
-Deny: Teď.
-Hlas: Co jsi zač?
-Deny: Tenhle moment.
Tak to je všetko. Samozrejme oveľa lepší pôžitok získate samotným prečítaním knihy, alebo uzretím filmu. Pochopíte, ž nikdy sa netreba vzdať svojich snov a boja so sebou samým... Mne to zmenilo život a myslím/dúfam, že nie som jediný...
Recenzia
Komentuj
2 komenty k blogu
1
angelot
19. 5.mája 2008 23:04
Ďakujeeem, už viem čo chcem na narodeniny Som chcela knihu, ale som nevedela aku, a uz viem, dikyyy.
2
peekny blog tie najkrajsie dialogy co tam boli..no aspon wo filme juj ale ten posledny..to neskutocne a daco taqe dokazat to by bolo welmi pekne..si to nwm wobec predstawit jak sa to da..no musim na sebe popracowat treba mi precitat tu knizku ale na to zas treba cas ktory ted bohuzial wobec nemam..ale ja si ho urcite najdem aa ete raz strasne dakujem za tip
Napíš svoj komentár