Můj den xD

V 6:45 mi zazvoní budík. Ospale po něm šahám a následovně vypínám. Vstanu, roztáhnu, doklopýtám do koupelny a chrstnu si do obličeje hrst studené vody. Pak se vrátím do pokoje a zapnu počítač. Než najede, stihnu projet všechny programy v televizi a nakonec si dát do magneťáku první Abbu, co vyhrabu, jen abych neseděla při klapání klávesnice a bzučení monitoru. Zadávám do počítače heslo, zpívám si spolu s CDčkem Dancing Queen, případně Money, Money, Money nebo Voulez - Vous či Mama Mia a ještě nadávám, že ta dvouticícovka nabíhala rychlejš. Když mi konečně po půlminutě naskočí počítač, okamžitě pouštím net, jdu na Bite, pak na West, přes Kmeny až sem na Ufonek. Tady se zaseknu, protože hledám nějaký vhodný ranní zápisek ke koníkovi, prohlížím noviny ve klubech a péči, zapisuji svým koníkům a následovně všem lidem, kterým koně jezdím. Když skončím, je tak 7:28, času ještě dost, a tak zapadnu na nějakou stránku s hrama a hledám nějakou dobrou, mám zrovna tak náladu na Fly the Wheel, tak spustím tu. Ale než najede, už je 7:37, já začnu zmatkovat, vypnu komp, letím do koupelny, kde se bleskurychle oblíknu a vyčistím si zuby. V tom spěchu jsem si zase nestihla učesat vlasy. Začnu lítat po bytě a hledat tašku, než si vzpomenu, že ji mám vedle psacího stolu. Popadnu ji, běžím do kuchyně vzít ze stolu jabko a nalít si minerálku do malý lahve, vyhazuji z tašky všerejší nedopitý džus, rvu tam dnešní sváču a začnu hledat mobila. Jak ho najdu, strčím do kapsy, seberu ze stolu peněženku a běžím do chodby, kde se nazuju do bot, popadnu klíče, v letu se oblékám do mikiny a už zamykám. Sakra! 7:48. Běžím do školy, přijdu však pozdě. To už je tenhle týden potřetí. Za tři minuty začíná hodina, ještě že mám jen mikinu a letní boty. Vybíhám schody a už jsem ve třídě.
"Diano, napiš Anču do kázeňáku, nemá bačkory." slyším učitelčin hlas, ale nevnímám ho. Pádím do páté lavice uprostřed, z jedné strany Daniel, z druhý Adoš a přede mnou Víťa. Mimozenšťan a magor v jedný osobě, blbec, a "Chloupkař". Už ho slyším, jak říká "Skáčeme, skáčeme! " a vidím se, jak Adošovi opravuji "test" ze sedmi chybami z deseti výrazů. Opět má pětku. A jak se Víťa otáčí, aby se zeptal, jaké je datum, přestože ho má na tabuli. Čekám, až zazvoní, abych mohla vyndat z tašky češtinu a nikdo mi jí neschoval do tělocviků nebo do koše. Úča něco říká ale já jí nevnímám. Tak probíhá celých pět vyučovacích hodin. Na obědě si sedám do obvyklé společnosti Novotňajze, Roje a Víti. Ano, ttoho magora a mimozemšťana v jedné osobě. Vytahuji mobil, Rojvol začíná něco o Tečce, Novo s Víťou řeší jestli je lepší ukrást úče dva nebo tři bonbony. Já vytahuji mobil a spouštím Assassin"s Creed. Po chvíli zabiji svého mistra a tak začnu hru, jejíž celý název zní Sketcher CZ by BunnyGames, přeloženou právě Rojvolem Gauntem alias Vláďou nebo taky princem Kaspianem, jestli chcete, udělám dva levly a odnáším tác.
"Ne, Novo, dneska s tebou nemůžu jít k babičce. Něco mám, " začínám jednu z našich obehraných diskusí.
"Jo, to je dobrý, tady Vládíček jde, že jo, Roji? " odpovídá mi Novo a plácne Vláďu přes záda tak, až upadne. Se smíchem mu pomáháme vstát a on nám vysvětluje, že má housle.
"Vždyť chodíš v úterý? ! " odpovídá mu Víťa.
"No, já vlastně tak ani sám nevim, chodim pokaždý jinak."
"Já bych to nepřežil, kdybych měl každej tejden tréninky jinak! " zděluje Novotňajz, jediný z nás, který dělá nějaký sport, protože akvaristiku za sport považovat nelze. Ještě řeknu "Tak ahoj zítra" a spěchám domů, protože mi za deset minut začíná hodina. Doma popadnu věci, sotva stihnu autobus a v lidušce jsem o tři minuty dřív než mám být. Úspěch. Hodina je nejlepší okamžik v celém dni. Zahraji pár skladeb, stupnici a pak si s paní učitelkou povídáme. Mám hodinu volno, před naukou. Vytahuji mobil, spouštím Ice Age2 a za chvíli přichází Pricka. Okamžitě vypínám mobila, uklízím si věci a dohadujeme se nad pravidly. Jana zakazuje kopání, pěsťovky, lokty a podobně. Já naopak zakážu škrábání, aby měla také nějaká omezení. Vlepím jí pár facek, podkopnu jí nohy a špičkou jí vyrazím z ruky tužku. Konečně dorazí Mára a začíná to být zábava. Dám mu pěstí do břicha, on mě na oplátku kopne do spánku. Loktem ho přirazím ke zdi, on se mně pokouší dostat od sebe dvěma levými háky, já odpovídám pravým. V podobném smyslu pokračujeme do začátku hodiny, kdy vlítnu jak splašená do třídy, zařvu, že nemám Žákovskou a sedám si na místo, proti mně už přichází Rojvol, tentokrát má i Morfina, jeden ze svých 30-ti mobilů. Kecáme, přichází úča, tentokrát děláme rytmus. Nějakým zázrakem přežiji hodinu a odcházím domů. Zapínám počítač, než najede, pustím televizi. Tentokrát tam něco najdu a nechám jí puštěnou. Projíždím net, hledám nějaký opak "Her pro dívky" nebo počítačovou verzi Assassin"s Creed, což mi společně s hraním zabere tak dvě hodiny. Je šest. Čas jít si psát úkol. Vytahuji z tašky matiku a sešit, píšu si příklady a pak je počítám na kalkulačce. Když mám úkol napsaný, vracím se k počítači, jdu asi tak na hodinu na Kmeny, pak přijde taťka, tak se vrátím na Ufo, páč on nesnáší DK. Starám se několika lidem o koníky, prohlížím nové články, dotazy a klubovou knihu a jdu psát nějaký článek do novin. Je půl deváté, přichází mamka. Rychle si kopíruji rozepsaný článek, otvírám nové okno, přihlašuji se na Ufonka a ukládám článek. Vypínám net, přináším úkol k podpisu a jdu se umýt. Již v noční košili odnáším úkol k sobě do pokoje, uklízím ho do tašky a jdu na mobil. Dohraji Sketchera, pouštím Catz by pirate, vyhraji pár závodů a dostanu novou kočičku. Je deset, tak si vyčistím zuby a jdu spát. Usínám. Tedy snažím se usnout, protože se mi neustále honí hlavou nějaké nápady. Asi po hodině se mi opravdu podaří usnout. Toť vše.



Možná se ptáte, proč jsem napsala ten článek. Odpověď je nasnadě. Nevím. Opravdu, sama nevím, proč jsem to chtěla napsat. rozhodně se nenudíma ani nemám důvod si stěžovat. Navíc hodně věcí v článku je trochu pozměněných, kdybych je tam totiž napsala, třeba jak se ke mně chovají doma nebo ve škole, smazali by to za nečitelnost textu (pokud bych to vyhvězdičkovala) či velké množství sprostých slov (pokud bych je tam nechala).

Zdroj: Já, můj den

 Záchod

0 0 0 0 0

Komentuj

3 komenty k blogu