Premyslim, co kdyz by se to stalo i mne.... Jestli by mi nekdo nedovolil te milovat. Zcela jiste bych zemrela. Jake to je divat se sam sobe do oci a videt v nich beznadej ? Nebo prazdno... Necitit nic. Co vidis ty v mych ocich ? Co pro tebe znamenaji, co predstavuji, jakkoliv se budes ohlizet... Uz jich nikdy neuzres. Uz neni cesty spet. Dnes tu tenhle hloupy zivot doopravdy straci zmysel. Vim, ze jsi chtel, abychom jsme se potkali (aspon jedinkrat), nemuzu dostat slova mnou recenych. Ackoli se to nikdy nestane skutecnosti, jsem rada a dnes uz vim, proc jsem te potkala. Vdaka tobe jsem si zacala vazit jedine nejdulezitejsi veci ve svem zivote. Neni nic ted ani potom... Nevim, jestlipak tyhle slova spravne pochopis, sama jim zcela nechapu... Vis, ze casto nepremyslim, ze vse, co ze mne vyjde jde zcela urcite primo ze srdce. Taky mu obcas nerozumim... Je mi lito, ze neudelam pro tebe kosili, co by se hodila k tym duhovym knoflikum. Vazne byly hrozny ! Presto se ted nad tym smeju... Kdyz jsem ti rikala, ze jsi nepamatuju... ''Jak lehke to je, proste jen zabudnout'' musel sis tohle myslet. Avsak pravda je takova, ze v me mysli, tak jako i v srdci je vela bolesti, smutku, vzteku a vzdoru ze se tam toho vic nevejde. Proto neni lehke pro mne zapominat, protoze casto zapominam na obycejne a pekne chvile, misto na ti spatne. Nekdy zacnu plakat, ani nevim proc, jenom brecim... Nejde tomu vzdorovat. Ten pocit je silnejsi jak jekykoliv jiny a nevim odkud se vzal, ale nejde proti nemu bojovat. Tu bolest musim proste jen procitit. Nechat mnou prejit jak reku jiz obmyva Gaii a slepe hledet pred sebe a presto nic nevidet. Je to ta vec co mne desi, zdalipak se neco neudalo, co mne nuti takhle plakat, aniz bych vedela proc. V takovy chvili si preju, aby pri mne nekdo stal a objal mne, rekl, ze bude vsechno v poradku. I kdyz neco udelam spatne. Ze bude vzdy stat pri mne a neotoci se mi zady. Ani kdybych byla vrahem... Ze tu bude vzdy se mnou a nikdy mne neopusti... Proc to vlastne ted tady pisu ? Mozna to cte clovek, jez rozumi memu srdci. Vetsina si bude myslet, ze jsou to nezmysli, a jeste spatne napsany... Ja opravdu neresim gramatiku nebo neco podobneho, me srdce to neresi... Zkuste to tedy i vy cist svym srdcem, takhle se propojit ze zdanlive cizim clovekem. Je to jiste velmi osvobuzujici... Zdalipak to ctes a usmivas se. Zajimalo by mne, ci na mne nekdy taky myslis. Ci mne nemaji v hube jen zavystlivci. Ci mne ma nekdo doopravdy rad bez ohledu na vsechno, protoze to je jedina cesta nehynouci lasky. Kdo chape, jak je laska v zivote cloveka dulezita, nech je jakakoli, mohli by ste mi prozradit, zdalipak milujete jenom ti lidi, kteri vas miluji take. Neni to sebecke ? Zaujimalo by mne, jestli je tu taky nekdo, kdo miluje vsechny, bez ohledu na vsechno. Jenom proto, ze svet je krasny. Svet v hloubi atomu, mozno desive fascinujici, svet ne jenom na Gaii ale take i v ni, vnitrek jejiho srdce taky vre pro nas vsechny, bez ohledu jestli ji my milujeme, nebo ji ublizujeme... Svet kdyz jen chces vyjit ved do dazde a nechat ze sebe zmyt vsechny hrichy, nastavit celo nebesum a risct jim, ze jsi pripraven. Pripraven... Na co jsi pripraven ?
Roleta je špeciálny inkognito mód, ktorým skryješ obsah obrazovky pred samým sebou, alebo inou osobou v tvojej izbe (napr. mama). Roletu odroluješ tak, že na ňu klikneš.
