Ratsanares
12. 3.marca 2011 12:03
Epos o človeku ktorý sa nevie zmieriť s vlastnou podobou, tento tlak ho privedie až do okrajovej situácie, on sa nechová racioná
labute
lomia krky
hádžem kamene
na ne
vadia mi
sú labute
ja som človek
a hádžem čo
koľvek
kam
koľvek
labute tie labute
čo nezmiznú
ani cez zimu
kamene
v hrsti
kamene
v hlave
a žiadne krídla
mi nikto nedal
len prsty
hádam ešte
hodím
Blog
Komentuj
3 komenty k blogu
2
Mne je strašne smutno z toho, že ja už som sa z tvojich básní nejako "vymanila". Ja som tak rada čítala, čo si napísal! A teraz mi je smutno, že si to prečítam a nič to vo mne nenechá
A vôbec som tým nechcela povedať, že je to zlé, len som tým chcela povedať, že už nie som na tej vlne. Smutné :S
A vôbec som tým nechcela povedať, že je to zlé, len som tým chcela povedať, že už nie som na tej vlne. Smutné :S
3
"Náš proslulý přítel doktor Tribulat Bonhomet, který stále pátral v prírodovedeckých knihách, se nakonec dozvedel, že "labuť hezky zpívá než zemře." A vskutku (priznal se nám nedávno), od té doby, co poslouchá tento zpěv, pomáhá mu to snášet životní zklamání a jakákoli jiná hudba mu teď pripadá jako pouhý rámus, "wagnerovština"(...)
"Náš proslulý přítel doktor Tribulat Bonhomet, který stále pátral v prírodovedeckých knihách, se nakonec dozvedel, že "labuť hezky zpívá než zemře." A vskutku (priznal se nám nedávno), od té doby, co poslouchá tento zpěv, pomáhá mu to snášet životní zklamání a jakákoli jiná hudba mu teď pripadá jako pouhý rámus, "wagnerovština"(...)
Napíš svoj komentár
to už
hej.
Krásne.