nebylo toho málo, kráčel jsi loukou
zelenou, já klečela na kolenou a
proplétala květiny do věnečku.
Pak dala jsem si ho na hlavu a ty
kráčíš ke mně zezadu a jemě jsi mi
políbil na nahá ramena, já zůstala němá a
bezhnutí, byla to touha, ne leknutí.
Cítila jsem tvoje ruce, jak mi hladí,
viděla oči co mě svádí a říkají, pojď
a dej se vést ,jednou z cest jsem se
Vydala s mým drahým, svádím ho,
svádím ho snad vším, stále se na mě dívá
a košili si rozepíná a já plná touhy,
jsem žhavá a nedočkavá.
Blog
Komentuj
Komenty k blogu
1
llwyncaron
13. 10.októbra 2006 17:27
ako pekne sa to cita....
Napíš svoj komentár