„Jo, Lenko, tak jsem si říkala, co ten náš ex-spolužák, jak pak se má?" ptá se mě Lucie pořád dokola a já pořád dokola opakuji: „Jak pak to mám vědět, ty chytrá. Však víš, že on je už teďka jedním z nich, že o nás nestojí."
Když to říkám, snažím se vložit do mého hlasu co nejvíc ledu, i když je jasné, že tahle téma mi lhostejné není. Jen těžko se mi zapomíná na celou tu spoustu let, co jsme spolu zažili. Všechna ta radost i utrpení, která se den za dnem objevovali v našich životech, když jsme seděli za lavicemi na základce a hráli karty místo poslouchání našeho učitele dějepisu. Nebo když jsme přeseděli půlku noci na našich schodech a povídali si o všem možným. A co všechny ty filmy, na které jsme spolu chodívali do kina nebo posezeníčka u pizzy. Leč vše odtáhla voda nebo čas.
Jen zlehka se ohlédnu spět, je to už 15 let, co se známe, ano. Možná 15 promarněných let...
„No jo, to je pravda, taky už nejsem s ním ve spojení. Mám takový blbý tušení, že na nás už docela zapomněl a našel si v Praze jiné kamarády,“ zdá se, že ani Mirek s tím není tak úplně smířený, alespoň tedy nejsem sama.
„Naposled jsem od něho dostala správu na facebooku, bylo to loni o Vánocích. Jenom chtěl vědět, jestli s ním půjdu ven v předvečer nového roku. To byl jeho jediný pokus mě kontaktovat od doby, co jsme slavili jeho narozeniny. Ale když jsem mu řekla, že už něco mám, neozval se více,“ řekla jsem s hlubokým povzdechem a očima zabloudila někam do neznáma.
„Z toho si nic nedělej, Lenko, vždyť jsi ho sama viděla na střetnutí ze základní. Sotva si nás všiml, nedej bože, aby s námi doopravdy promluvil,“ dodala pro útěchu Lucie a kysele se přitom zatvářila.
Ale to vše přece já už dávno vím, říkám jsi v duchu, no i tak mi to není jedno. Dokonce ani po roce ne-komunikace.
Za prípadné pravopisné a štylistické chyby sa vopred ospravedlňujem
Blog
Komentuj
2 komenty k blogu
1
rebell
19. 10.októbra 2010 21:50
Prečo je to v češtine??
Napíš svoj komentár