Obcházím okolo lidé tu truchlí, Vidím jen na tváři výraz smutný. Pro koho pláčou,tot otázka správná, odpovědi se mi nedostává. Vidím zde rodiče,bratra a příbuzné, Připadá mi to velmi nemožné. Mluvím k nim,ale stojí dál, Nehnutě,mlčky opodál. Pomalu pokračují v poutí sám, a své přátele přivítám. Jaké překvapení ale čeká mě, když vidím jak radost opadne. Jejich oči se zalijí slzami, vypadám snad jak někdo neznámý? Proč nikdo si mě nevšímá a všichni brečí, křičím a ústa přemítám v křeči. Pak nejdu zdroj toho smutku. RAKEV! Otevřeným víkem nahlédnu v ni, co spatřím mě ohromí. Jsem to já kdo v bedně tam leží, bledý jsem a poznávám se stěží. Pak pohlednu na své předloktí, kde jizvy zdobí zápěstí. Tak jsem to udělal, teď už si vzpomínám. Jak jsem si ostřím, žíly přetínal. U rakve dopisů leží pár, jenž jsem krví podepsal. Nejde to vrátit i kdybych chtěl, je čas abych odešel. Na rameni cítím ledovou ruku, otočím se a spatřím kuklu. Podívám se blíž a vím, že už se Smrtí odcházím. Vede mě pryč a ukápne slza, není nikoho kdo tady se dívá. Je moje,nechci odejít, I když vím že čas nezastavím. Už mě odvádí a já pokojně jdu, pak jen jednou se ohlednu. Spatřím tvář té kterou jsem měl rád, a té jsem svou lásku chtěl dát. Je již pozdě litovat hříchů, ale to já jen za zvyku. Teď už se duše má smaží v pekle, tak jsem se dočkal konečně.

 Blog
Komentuj

Komenty k blogu

1 
fotka
rozdvojenaosoba  21. 11. 2009 10:49
Mooc dobree trosku sa bojíím inak si prva baba z SI co som videl ze ma blog
Napíš svoj komentár