Park, léto, lavička stromy šumí, tráva se zelená tak jak to jenom tráva umí. Ladím sedmou na mý kytaře šestistrunný, už asi po třicátý nebo po stý, po stoosmý, kdo ví. V lelkování mi brání nejistota z mrtvých vstání, čím víc filozofování tím víc vody v keckách, plavím se totiž přes oceány s dírou v neckách a nikde ani stopy po záchraných vestách, nikde ni pláž se zachranářkama v bikinách. Tak rád bych se rozvalil pod slunečníkem s long drinkem a dlouhatánským brkem, bych dělal dlouhý nosy na racky z ještě delší chvíle máme dohodu s vesmírem, že si vzájemně vstříc vyjdem. Musím jít jen někam nejspíš ven kam by mohla přijít moje chvíle, je škoda každý šance, protože není každý den posvícení, zato je fuška potom dohnat co uteče mi, pokud se člověk nehodlá probrat, anebo není z Keni. Chci ráno vstávat aniž bych se přerazil o otázku, kterou jsem si při usínání položil: "Co budu dělat zejtra?" Každý den je jako procházka parkem, beru co příjde bez ohledu jak to chodí, každá změna se nejdřív v tobě rodí, z barmana ji nevyloudíš. Každej den je jako procházka parkem, beru co příjde bez ohledu jak to chodí, každá změna se nejdřív v tobě rodí věci jsou jak maj bejt chceš je jinak, je to v tvojí. Dám si budíka a turka bez mlíka, se třema cukrama, chci stát u okna a přemítat, jen tak se koukat a nic neříkat, sledovat jak se všichni můžou posrat, aby splnili toho svýho bobříka. K čemu je když se život kolem jen tak prožene a jeden pak prohrává v tomhletom závodě sám proti sobě až jednoho dne usedne tam kde je na prdel a zjistí co všechno ho dožene, snad nebude pozdě, protože až ti život poběží před očima jsou to vážně grády. Zjistit co všechno ti uteklo za tvými zády, a že toho je až běda a stíhat se moc nedá při poslední večeři dojídat zbytky od oběda, teda...no nic neva. Stéjně je neděle, i když je třeba středa, člověk se občas překvapí kam se chodí hledat. Hlava plná nápadů za mega někdy je potřeba si šáhnout na svodidla, abych věděl jak se mám udržet mezi nima a tak jdu do sebe jak matrjoška, pač je to příliš horká káva a foukání nepomáhá, jenom ta procházka parkem pořad něco dávat nepřestává. Každej den je jako procházka parkem, beru co příjde bez ohledu jak to chodí, každá změna se nejdřív v tobě rodí, z barmana ji nevyloudíš. Každej den je jako procházka parkem, beru co příjde bez ohledu jak to chodí, každá změna se nejdřív v tobě rodí. Věci jsou jak maj bejt chceš je jinak, je to v tvojí.
Změna se nejdřív v tobě rodí.

Som z tejto pesničky už pár mesiacov mimo, tak sa o ňu podelím.



Live verzia:

 Blog
Komentuj

Komenty k blogu

1 
fotka
antifunebracka  4. 12. 2013 00:21
sorry pal, blogy sluzia na vlastnu tvorbu
Napíš svoj komentár