Bloudil sem Světem, neměl jsem cíl, jak takej blázen, což putuje sám, hledal sem cestu, po ní sem šel, když nájdu světlo, všechno dám. Zjevil se anděl, co krásnou tvář měl, srdce čisté a křídla silný, ukázal směr, radost mi dal, no já jsem blázen, je-li to mylný? Tak cestu mám novou, anděla najít, zas se s ním setkat, setrvat díl, svého šílenství navždy sa zbavit, a dát sví cestě konečne cíl. Když sem šel životem dál, a odmotával sem života cívku, spousty prazvláštních lidí sem poznal, mezi nimi jednu hezkou milou dívku. Tá milá hezká dívka mi známa byla, jako bych ji znal, déja vu mám, asi v duši toho anděla skryla, tak se zastavím a dál nehledám. Našel sem všechno, co v živote sem chtěl, no stále to není lehký, mého hledaného anděla v náručí sem měl, leč celý ten příběh je moc křehký. Já sem blázen a ona dívka s andělem v srdci, v hlavě se mi otázky množí, tak jak to bude dál, říkam si kruci, žádam o požehnání Boží. Tak doufám a věřím tomuhle stavu, že konečne mám to své štěstí a boží klid, vyčistí mi bláznovou hlavu, a svou lásku při sobě budu mít. Blog 7 0 0 0 0 Komentuj