třpytí se i prorůstá.
Jakož životy naše, krvací
směje se.
Proč jen ty, růže,
kterou já miloval, duší svou
tak podstatou,
bylas mi nevěrná.
Moje listy teď žluté,
upadají k zemi.
Jenž k životu potřebuji
vlahu tvých slov.
Krásné byly chvilky,
pro mě, zda-li i pro tebe ?
Natož zapomnělas rychle,
jak kdysi kvetly jsme pro sebe...
Blog
Komentuj
2 komenty k blogu
1
gothicpoethic
19. 1.januára 2010 12:31
Pripomenul si mi niečo... nemám ťa rada odteraz
2
toto bolo najlepsie co som napisal dopc.. seriozne nic lepsie som asi nedal.. hybaj to sem niekto z @priatelov okomentovat kriticky !
Napíš svoj komentár