Napadlo mě sepsat takovou povídku na pokračování, ale možná toho nechám dřív, než vůbec začnu…

„Víš, že bobr byl považován za rybu a jedli ho za dobu půstu?“ zeptal se hoch ženy, která žehlila.
„Ne…“ řekla stroze. Komu by se taky chtělo žehlit v nedělní ráno. Hoch se raději odmlčel a odvrátil svůj zrak k přírodovědnému dokumentu, který byl právě v televizi.Pochvíli ticha se ozval hlas ženy:
„Tak, můžeš uklidit Karle…“
„Ano mami…“ řekl a vyskočil, aby odklidil žehličku a skládací prkno. Z kuchyně, která byla hned vedle obývacího pokoje, se ozývalo sečení a bublání. To hlava rodiny vařila oběd. Nedělní ráno, jako každé jiné.
V tom se ozvalo tiché vibrování. Chlapec sáhl na stůl po mobilu a podíval se na displej. Byla tam zpráva tohoto znění:
„Přijď v 5 k jelenovi, B. dělá problémy, nestíhá“
Karel převalil oči. Nepodíval se ani na číslo odesilatele, které bylo stejně skryté, a zprávu obratem smazal.
„Odpoledne zajdu na procházku se psem, dlouho jsem s ním nebyl“ řekl po chvilce oběma svým rodičům. V hlavě mu zazněla tichá výčitka – „lhát se nemá“. Hned jí nahradila ale druhá: „Jen neříkám celou pravdu…Ostatně, je to tak lepší“

 Blog
Komentuj
 fotka
okay  21. 11. 2010 14:44
pokračuj, ale viac sa rozpíš, vyzerá to na dobrý príbeh.
 fotka
mariamagdalena  22. 11. 2010 11:22
presne tak, ked uz to bude mat hlavu aj patu dam ti 5 hviezdiciek.
Napíš svoj komentár