Thrwtchr: Odvar z kokotice, aneb Hledej se tam, kde ses nechal, aby ses našel

Nikdy si nemysli, že již znáš vše. Považuj se za jednoho z nevědoucích, neboť moudrým se staneš tehdy, až přijdeš na to, co neznáš, tak jak se to praví v příběhu [o Bozordžmehrovi] (...):
“Všechno znají všichni a všichni se dosud nenarodili ze svých matek.”

Moudrý je ten, kdo ví, že nic neví a nic nezmůže.
Sokratés pri vší své učenosti říká: “Kdybych se nebál, že velikáni moudrosti, kteří přijdou po mně, mi budou zazlívat, že jsem si činil nárok na veškerou moudrost světa, řekl bych naplno, že nic nevím a nic nezmohu. Avšak nemohu to říci, bylo by to přílišné sebevědomí.”

Pomni, že tento svět je pole dobra i zla a že sklidíš to, co zasiješ.

Jestliže země nevydá plod nebo hvězdy přiřknou nespravedlivý úděl, nedávej jim vinu, neboť hvězdy mají o spravedlnosti stejné ponětí jako země o plození. Tak jako zemi není dána možnost ze semen nektaru zplodit jed, nemůže hvězda sama konat dobro nebo zlo.

I když nebudeš ctít rodiče z příčin náboženských, važ si jich z důvodů lidských, neboť jsou původem tvého dobra a základem tvého vychování, a nevděkem k rodičům si nikdy žádného dobra nezasloužíš. Se svými rodiči jednej tak, jak by sis přál, aby s tebou jednaly tvé děti.

Kvůli svému osudu se netrap, neboť usilováním ho nezměníš. Vždyť se říká: živobytí je věcí štěstí, a ne snažení.

Vykřičeným místům se vyhýbej, střez se špatných přátel, nenechávej se mýlit sám sebou a hledej se tam, kde ses nechal, aby ses našel.

Všimni si, že prokážeš-li někomu dobro, v týž okamžik ucítíš v srdci stejné potěšení jako ten, ke kterému jsi se pěkně zachoval. Ublížíš-li někomu, stejné utrpení, které způsobíš jemu, bude tížit i tvé srdce. Nakonec zjistíš, že nejde nikomu ublížit bez vlastních muk, ani někoho potěšit bez pocitu uspokojení.

Smutek nebo radost svěřuj jen tomu, kdo k tebe není lhostejný.

Dobře se rozhlédni kolem sebe, a zjistíš-li, že můžeš získat obživu tím, že budeš zahálet, živ se zahálkou, a ne-li, uč se.

Nebude-li nablízku člověk moudrý, můžeš se učit od hlupáka, protože kdykoli na něho pohlédneš, hned vidíš, čeho se máš vyvarovat.

Užitečné je nejen studovat vědy a umění, ale i otužovat tělo, neboť je známo, že lenost je zkáza těla.

Příběh: Vypráví se, že jednoho dne přišel navštívit Platóna jeden z vážených občanů města. Hovořil o všem možném a mezi jiným řekl: “Potkal jsem, mistře, jednoho muže, který o tobě samou chválu pěl a říkal, že jsi veliký člověk a že nikdy nebylo a nebude většího. Řekl jsem si, že ti to musím říci.” Když Platón slyšel tato slova, hluboce se zarmoutil a zaplakal. Onen muž se otázal: “Čím jsem tě, učený mistře, urazil, že ses tak rozplakal?” Platón mu odpověděl: “Ty jsi mne, pane, neurazil, ale neznám většího neštěstí, než když mne chválí hlupák, kterého jsi potkal. Musím zjistit, jakou jen hloupost jsem musel provést, která se mu zamlouvá, abych se jí už nikdy nedopustil.”

Pŕíběh: Muhammad Zakarijá Rázi se jednoho dne procházel s hloučkem svých žáků. Tu jim skřížil cestu šílenec a řekl: “Nikdo není dobrý, jen Muhammad Zakarijá,” a usmál se na něj. Když se Muhammad Zakarijá vrátil domů, ihned přikázal, aby mu připravili odvar z kokotice, kterým se léčí šílenství. Žáci se ho tázali, proč pije tento lektvar. Odvětil jim: “Kvůli úsměvu toho šílence; kdyby na mě nebyl viděl touž chorobu černé žluči, kterou trpí sám, nebyl by se na mne smál. Vždyť se říká: Vrána k vráně sadá, rovný rovného si hledá.”

Buď jemný a mírný, ale nebuď měkký, aby tě pro samou měkkost nesežrali.

Nikoho neuč zlému, neboť nabádat ke špatným skutkům je jako páchat zlo. Jestliže ti někdo bezdůvodně ublíží, neoplácej mu, neboť základem lidství je neubližovat svým bližním.

Buď si vědom toho, že veškerý život spočívá v duši a že tělo je jen schránou, v níž duše přebývá.

Muhammad Zakarijá Rází říká: “Žasnu nad každým, kdo s plným žaludkem souloží v lázni a nezemře náhlou smrtí.”

Moudří mužové se shodují v tom, že je veliké štěstí, když člověk najde lázně prázdné.

V létě obcuj s jinochy a v zimě se těš se ženami.

Jak jsem již řekl, nezdravé je jak přespřílišné obcování, tak i naprosté odříkání. Cokoli tedy činíš, musíš činit s chutí a nenuceně. Ale ať již s chutí či bez ní, vystříhej se soulože v parném létě a studené zimě, neboť v těchto dvou obdobích je pohlavní styk zhoubný. Ze všech období je k tomu nejvhodnější vesna, kdy počasí je mírné, prameny se naplňují a svět spěje ku kráse. (...)
V horkém létě a mrazivé zimě si rovněž nedávej pouštět žilou. Cítíš-li, že máš nadbytek krve, uklidni se chladnými nápoji.
O těchto věcech není třeba se více šířit.

Poznámky z knihy "Kniha rad" Kajká'ús (Odeon, 1977)
Kajká´ús bol perzský emír v 11. storočí. Táto kniha je takým súhrnom ponaučení do života, adresovaných jeho synovi. Zhruba v tomto období tiež uhorský kráľ Štefan I. adresoval zaujímavé, podobne nadčasové rady svojmu synovi kráľovičovi Imrichovi, mimo iného napr. (údajne):
"(...) kráľovstvo jediného jazyka a jediného mravu je slabé a krehké. Preto Ti, môj milý syn, nariaďujem, aby si prichádzajúcim ochotne poskytoval zaopatrenie, aby si ich dôstojne prijímal, aby zotrvávali radšej pri Tebe ako kdekoľvek inde."

Blog

6 0 0 0 0

Komentuj

Odvar z kokotice, aneb Hledej se tam, kde ses nechal, aby ses našel

3 komenty k blogu

Horúce!