Manifest obrany aj rozvoja valašskej řeči
Z čeho vychodíme
Kolej řečí znáš, tolikrát si člověkem, pravil gdosi a mně sa to lúbí. Su z tadyma, z Valašska, tož chcu znat řeč tejto krajiny a jejích ludí. Samozřejmě chcu ale znat aj řeč spisovnú a budu tom učit aj svoje děcka. Nejde řéct: toto je valašské a toť to už né. Když dojde Karlovjanka lebo chlap z Frenštáta, tož každý má pro ledaco iné slovo, šak ani město lebo dědina nemajú svoju řeč, nakonec - každý z nás mluví ináč! Ale neměli bysme zapomínat, co keré slovo znamenalo či jak sa čem pravilo, šak dědáčci kolikrát aj zajímavě skládali věty! To máte jak se spisovnú češtinú: je pěkně popsaná, jak sa jú mluvilo aj před tisíci rokama, před šesti stovkama rokú a také každý mluvil trochu ináč, ale tú našu valaštinu pořádně nikdo nepopsál - jak sa jú mluvilo před čtyřma stovkama rokú či třeba před sto rokama. No, včil už je na světě aspoň celovalašský súpis slovíček, šak ten Kazmířův slovník. A jak každá práca, kerá je první, tož aj mu třebas neco chybí. Ale, ludé, buďme rádi zaň, lebo sa na tom dá daléj stavjat. Sú to slovíčka, keré my už moc neznáme - a přitom sú také pěkné aj múdré?
Řeč néni nic hotového. Čeština sa vyvíjala a stejně tak sa vyvíjala valaština. Čeština sa vyvíjá, tož valaština sa vyvíjá takéj, akorát dřív sa čeština od valaštiny vzdalovala a včil obecná čeština valaštinu né zrovna zdravo rychtuje. Šak aj naša krásná česká řeč je včil dost poničená. Dřív sa řeč nelišila, tož sa može aj stat, že sa raz řeč Čecháčkú a Valachú zaséj lišit nebude. To už je taká doba. Enomže aj tá valaština je docela pěkná a umí aj pohladit. Je to odkaz toďtoho našeho kraja a tých našich dědáčkú a baběnek. A když doma schraňujete fotky tých ludí a jejich kafemlýnky, hlúpnete s rodokmenama a na Vánoce kupujete slaměné ozdoby na stromek, tož proč odhazovat valaštinu, kerá tak dobře patří k tým našim kopcom aj luďom a je súčásťú našeho domova.
Spisovnú řečú je důstojné vládnút třebas při společenských příležitosťách, v kerých představujem našu národní kultúru či náš národ iným národom. Nářečí sú ale cennú súčásťú národní řeči, dotvářajú ju, rozvíjajú ju aj obohacujú. Sú aj nositelama tradic, dovednosti a vědění svojeho lidu. A tým je pro nás aj valašská řeč, ve všeckých živých rozdíloch aj proměnách. Valašská řeč je skutečnú řečú našeho domova. Má hrdú minulost, přítomnost a věříme, že aj budúcnost. Valašská řeč sa ale nenápadno a pomaly, ale isto ztrácá, tajak nekeré kultúry.
Nedajme sa vytlačovat světovosťú od naší vlastní řeči, od súnáležitosti s luďama aj krajem. Rozličnost a pestrost kultúry života je bohatstvo, keré sa ztratí enem raz a tým pro vždycky. Udělajme neco pro našu valašskú řeč a ona to nám aj našim děťom tisíckrát dobře oplatí po všecky časy, co eště přijdú.
Co možem udělat k obraně a rozvoji valašskéj řeči ?
Svojím příkladem aj úctú k druhým veďme k uctivosti k valašskéj řeči svoje rodiny aj naše kamarády aj návštěvníky Valašska.
Nestyďme sa za našu valašskú řeč, učme sa ju po svojem a užívajme ju všade tam, gde nás drží při sobě aj gde može obohatit druhé, v rozhlasi aj televizi a aj na tém internetě, gdyž spojuje aj valachy.
Užívajme valašskú řeč k pěstování zdravého místního povědomí o nás samých aj jako súčásti zdravého širšího vlastenectva aj světovosti.
Ochraňujme ju. Valašská řeč je súčásťú národního aj světového kulturního dědictva, které stojí za to uchovať pro nás samé aj pro všecky, co eště přijdú po nás.
Ať sa z ní všeci radujú, ať s ňú aj dalej žijú a nech tým obohacujú aj druhé.
Nepopírajme našú snahú žádné dobré věci či řeči, keré ludé stvořili a užívajú inde.
Nech valašská řeč obohacuje zpúsob aj obsah při učéní sa řeči českéj na všeckých druhoch škol aj všade, gde ide o našu kultúru.
Na podporu valašskéj řeči vypisujme třebas aj slohové sútěže, keré ju budú užívat aj pěstovat. Podporujme šíření a vydávání prací, keré valašskú řeč užívajú aj rozvíjajú.
Připomínajme si slavné valašské rodáky s jejich řečú aj prácú, všecky, keří přispěli do pokladnice valašskéj aj národní kultúry či vzdělanosti aj k všeckém umu, kolej ho enem v každém kraju nachodíme.
To, jak šikovno užíváme našu valašskú řeč, takej ukazuje, jací opravdu zme a co z odkazu našich předkú předáme do budúcnosti ludí aj jejich domova.
Nech je člověk gdekoliv, rodná řeč mu dycky zdravo připomene kořeně našeho bytí.
Vemte tento manifest za svoju věc, dotvářajte ho podle svojeho a šiřte ho, gde možete! A hlavně neco dobréhos valašskú řečú dělajte.
A co nakonec
Ve světě mňa dycky potěší, gdyž čuju mluvit Čecha, a eště věcéj mňa potěší, gdyž mně negdo řekne: ?Rožni!" Ludé, zkuste si rožnút v téj komůrce svojého srdca pod valašským nebem, v keréj máte pěkné zpomínky na dědáčky, baběnky, rodiče, cérky aj ogary, tetičky aj strýce a všecky, co máte rádi, ať tam nesedíja potmě. Tož, Valachu, rožni!
Tvůj Valach
Léta Páně 2001, ve Valašských Klobúkoch, o valašském mikulášském jarmeku
Blog
Komentuj
Komenty k blogu
1
seagull1
20. 1.januára 2008 12:41
ufff... po troch vetach sa mi polamal jazyk. nesom schopny to docitat do konca... ale je to interesantne
Napíš svoj komentár