Byl jednou rytíř smutnější
než krajina po dešti bývá
obloha krví politá
když den k noci se sbírá
v jeho očích kamenných
vodopád skrytých slzí
jel po cestě polní
jenž v dáli se ztrácí
na prsou kříž jak sníh
pro nějž snad jede se bít
v duši prázdnou lidskou lhostejností
kterou v boji zraní
prašnou cestou
myšlenky zvoní
ví že je dobré se mít
jindy v odříkání žít
teď však neví
na co myslí
vždyť jede po cestě
neznámé životem...
Blog
Komentuj
2 komenty k blogu
1
sarah_whiteflower
10. 3.marca 2007 19:20
Verím tomu, že je to srdcovka, aj moja by bola... mám rada takéto... ehm... psychoidné veci
Napíš svoj komentár