Pomalu se začínalo stmívat.. Věděla, že by měla odejít.. Znovu se podívala na náhrobní kámen a zavřela oči.. Tak tady leží... Tam dole, 3 metry pod zemí, leží ten, komu obětovala své srdce.. Zpod zavřených víček se vykutálely dvě velké slzy... Pomalu jí stékaly po tvářích a nechávaly jí tam slané, černé cestičky... Položila si hlavu na kolena a vzpomínala... Na to, co spolu prožili.. Na to, co spolu prožít chtěli.... Proč jen to musel udělat.... Proč... Proč.. To už přece ví....... Udělal to kvůli ní.... Uvěřil, že ho podvedla... Nebyla to pravda.. Ale....... On uvěřil....... Tak dlouho byli spolu a on jí vlastně vůbec neznal........ Oběma se nevěra hnusila stejně....... A on to nevěděl, neznal jí, nevěřil jí... Ta představa byla hrozná.... Možná horší než sám fakt že se pro to zabil.. Náhle zvedla hlavu a rozhlédla se..... Zatímco plakala u jeho hrobu, úplně se setmělo... Vítr si pohrával s listy stromů, které hřbitov obklopovaly... Podívala se na nebe.. Byl tam měsíc, v úplňku...... Nesvítily ani hvězdy, jen ten měsíc....... Ještě nikdy jí nebe nepřipadalo tak chladné, bezcitné, vzdálené...... Začala pociťovat strach......... Nevěděla čeho se bojí, ani proč vlastně, ale bála se čím dál víc..... Ten pocit jí bral dech a svíral srdce.... Tak ledovou dlaní... Bála se, že to nevydrží, musela pryč... Zvedla se a slyšela zašustění... Poplašeně se rozhlédla, ale nikde nikdo..... Pak se to ozvalo znovu.... Teď už nebylo pochyb.. Někdo.. Nebo něco?... Se dral přes les směrem k ní..... Nějaký člověk?... Nebo zvíře... Nebo.. Možná... I něco daleko horšího........ Pak se ozvalo zavytí...... Dlouhé, táhlé...... Jakoby nemělo nikdy skončit... Ztuhla.... Nemohla se ani pohnout, jen zírala na to jak se před ní rozhrnuje houští a něco se k ní blíží... Něco velkého, něco, z čeho měla strach.......... Pak se TO dostalo na světlo a ona viděla tvora........ Vypadal jako člověk, ale měl v sobě cosi nevyzpytatelného, cosi vlčího... Díval se na ni a ona zase na něj.. Měl přehnaně chlupatou hruď, paže i nohy.. Pohyboval se spíš po všech čtyřech končetinách, i když více po nohou... Opřel se o ruce, zvedl hlavu a zavyl... Pak se jí podíval do očí a ona v něm poznala jeho.. Otevřel pusu a ona uviděla ohromné, zkrvavené a špičatě ostré zuby.. Vyděsilo ji to ještě víc.. Stáli proti sobě a dívali se si do očí... Ona v těch jeho spatřila nesnesitelnou bolest, touhu po krvi, smutek a žal..... A taky lásku.......... Zhrzenou, nešťastnou lásku...... Náhle to pochopila.. On nezemřel.. Celou tu dobu plakala nad prázdným hrobem… Kousala si rty a dívala se na něj… Kousala si je tak moc, až jí z koutku úst začal vytékat pramínek krve.. Tekl jí po bradě a skapával na černé, k zemi dlouhé šaty, ale ona nedbala… Jen se na něj dívala.. Sledoval její krev s touhou v očích.. Náhle vyrazil.. Skočil na ni a přišpendlil ji k zemi… Teď už necítila strach… Nevěděla, proč se vlastně nebojí, ale nebála se…. Cítila, že jí neublíží.. Věděla, že ji miluje… Nechápala, jak je to možné, ale najednou si všimla, že vychází slunce… To tam vážně byla a bála se celou noc?! Sotva na něj dopadly první paprsky slunce, začal se měnit… Zmenšily se mu zuby, přetavily rysy….. Oči už neměl žluté ale hluboce zelené…. " Dave…." Šeptla…. " Já…." Hlas se jí zlomil, jen se na něj dívala….. Zvedl k ní oči… Chvíli se vpíjel do těch jejích….. " Miluješ mě…" Nebyla to otázka…. Věděl to…. Četl v ní jako v otevřené knize… "Dave, já…" nevěděla, co říct….. Dívala se na něj… Vlkodlak….. Stal se z něj tvor, ze kterých měla od dětství hrůzu…. " Promiň Sue… Nechtěl jsem.." otočil se a odcházel… Po pár krocích se zastavil, otočil se a běžel k ní.. Zastavilo se jí srdce… Objal ji a políbil… Pak se otočil a odešel….. Tentokrát navždy….. Klesla na kolena… Neplakala.. Jen se vyrovnávala s tou strašlivou pravdou, která na ni teď dolehla tvrdě a bez varování… Po nějaké době, která jí připadala jako několik hodin, se zvedla a pomalu odcházela… Po chvíli se otočila a podívala se na místo, kde zažila svoji noc hrůzy….

 Blog
Komentuj

Komenty k blogu

Napíš svoj komentár