Každopádně jsem vystoupil ven a tázavě hleděl vpřed, to nač jsem byl nejvíc zvědav byl tvůj výraz. A div se světe, přikročil jsi ke mně a objal mne s úsměvem a slovy uvítání. Opětoval jsem tohle gesto s rovněž upřimnou radostí a pak, pobrali jsme se pryč. Hltal jsem všechno kolem sebe jako malé dítě, když sedí v cirkuse a kouká se na ty všechny kouzla a čáry. Když polykač mečů zhltne i ten poslední, když hadí žena dovolí té stvůře, aby se jí obtočila tělem, když artisté balansují ve výši několika metrů... Tak jsem polykal všechny tyhle novosti a nevěděl kdy zavřít ústa. Opravdu jsem nevěděl, že to celé skončí takhle...Ovšem, já jsem spokojen. Ocitnul jsem se v pohádce a šest dní jsem věřil v nebe na zemi. Pak přede mnou najednou zaparkoval bus a nějaká slečinka s otřesným výrazem v ksichtě zahlásí: "Praha-Brno-Bratislava". Cítil jsem se, jako kdybych umíral. Nechtěl jsem se vracet, nechtěl jsem se opět přispůsobovat, dokonce se přiznám, zvykl jsem si i na češtinu, která se na mně valila z každé strany a bylo příjemné ji poslouchat. Cítil jsem se, že tam patřím. že tohle je místo, které bylo zrozeno pro mně. A já jsem najednou seděl někde daleko a ta pohádka se rozplývala do nicoty. A proč?! Nasadil jsem si sluneční brýle, koukal ven oknem, tiše jsem se smál na sobě samotném, že dokážu být tak neskutečně dětinský. Utíral jsem si slzy hněvu a smutku pod brýlemi a šklebil se na stewardku, že nemám na nic chuť a nepřeji si být až do Bratislavy rušen. Tak jsem přeseděl celou cestu vedle sexy černocha, který spal s otevřeno hubou a s dutin mu hezky voněl mentol, a sám pro sebe si říkal:"Ne, ne, ne...nechci..."
I když jsem se v podstatě domů těšil. Chyběla mi moje láska a já chyběl jí... I když jsem se tvářil nahněvaně, byl jediný důvod, proč se vracet zpátky.
Šest dní...jenom tak. Sbalit si kufr, koupit lístek, zařídit si volno a sehnat bydlení. Jo...cítit se svobodný. To je ono... Udělat zkoušku z češtiny byla hračka. Navíc, to nebyla regulérní zkouška, která by mi v budoucnu nějak někde pomohla... Bylo to jenom proto, že jsem měl svého učitele a chtěl jsem vědět, jak na tom se svou češtinou jsem. A jsem na tom vskutku dobře... Zkoušky jsem měl za sebou a zbývalo mi ještě několik dní volna a nezávislosti. Stověžaté město... Já se do tebe zamiloval...
Blog
Komentuj
Komenty k blogu
1
piotra
3. 12.decembra 2011 18:54
ach, ak by od teba pribudlo niečo po česky, tešila by som sa ako malá.
Napíš svoj komentár