Pozdní uvaha (která vlastně nikam nevede) nad smyslem života

Je mi špatně od žaludku, ale hrdinsky sedím na židli a tajemně se usmívám na monitor. V uších mi hraje pořád dokola jenom jedna písnička a já nevím proč... nevím proč se cítím tak prázdně. Je téměř ráno a kolem mně spí další čtyři lidé. Jednu holku jsem dnes viděl poprvé, druhého kluka, který spí s rukou kolem pasu mé nejlepší kamarádky podruhé a zbylé dvě kámošky znám dvanáct a pět let.
Je zajímavé, že vždycky když se jde chlastat ven, skončíme všichni u mne... Pokaždé si vyčítám svou dobrotu a hloupost, že dovolím, aby tyhle lidi špinili mé prostěradla. Jsou neumytí, špinavý, mnohdy i opilí a já se pokaždé slituji a dovolím jim, aby své hříchy přespali u mě. A pak mně to mrzí ještě ráno. Vstanou mnohokrát dřív, než já...oblečou se, něco snědí, oblečou se a třesknou dveřmi za prochlastanou nocí, vstříc novému dni. Jako kdyby tady ani nespali... Neuklidí si po sobě postel, nedají nádobí ani do té myčky nádobí po sobě. A já se pokaždé zlobím, nejdřív na sebe, pak na ně a pak na celý svět, že právě já jsem takový vůl a nikdy nic proti tomu neudělám.
Nezáleží na tom, jak dobře mi s nimi bylo venku, nebo jakkoliv mi pomohli nemyslet na nehezké věci.
Svědí mě ruce a mám podezření, že ti dva se začínají líbat na mém gauči. Jestli nepřestanou, vyhodím je ven! Už se jednou stalo, že jsem usnul na mol ožralí, odvlekli mne do postele a pak, jako kdyby se nic nedělo, odvlekli se dva do koupelny, protože všude jinde někdo spal a tam prováděly neslušnosti. Nejdřív se ve sprše líbali, sahali si na genitálie, vzájemně masturbovali a pak jí lízal píču na hajzlu! V mém bytě! Kurva... Jako kdyby jsem neříkal, že takovéhle nestydatosti tady můžu dělat jenom já! Ale seru na to... když bude nejhůř, pořád ještě můžu zakročit, jestli ovšem nevyužijí toho, že usnu dřív než oni...
Už ptáci začínají dělat kravál venku...to jsem zase zvědav, kdy se mi podaří vzbudit. Jo, abych nezapomněl podotknout, mohli by se zlobit, že jsem se tady zmínil o těchto intimnostech mých přátel...ale jak je známo, nikdo není bez viny a kdo si myslí, že je, ať první hodí kamenem. Ale mám štěstí...protože nikdy z nich sem nechodí a i když ano, nikdo neví, že tohle jsem já, kdo tady píše. Jestli by přece na to přišli, pořád mám dostatek argumentů, které neváhám použít. A stavím se s vámi třeba o moje trenky, že by jsem měl pravdu já

Snad se mi podaří usnout co nejdřív, protože nechci zase prospat celou neděli a pak budu lítat ten zvyšek dne jako utrhnutý z řetěze, protože budu úplně v hajzlu z toho, že na druhý den se jde do školy. na druhou stranu jsem v prdeli už teď, protože jsou čtyři pryč a hovno mi to pomůže, zase se vzbudím po obědě a budu prskat na všech kolem mně, proč mně nevzbudili... Ach jo...život se mnou musí být opravdu těžký... Vraštím tvář a zamýšlím se, komu se bude chtít tohle číst až dokonce... Nevím. Zasměju se sám na sobě a snad tenhle monolog i ukončím... Takže zatím, lidi!

 Blog

8 0 0 0 0

Komentuj

4 komenty k blogu