Song Tabáček je po textové stránce o tom, že fiktivní hlavní osoba je líná jako příslovečné prase. Vypnula telefon, věnuje se nealkoholové toxikománii, čte nějaké vládou schválené politicky korektní noviny, nostalgicky vzpomíná na léta minulá a pak vlastně už jen odevzdaně čeká, kdy zhebne. Prostě ideální vize vzorného občana - myšlenkového EUnucha přesně podle směrnic EU. Šimpanz tráví dny pozvolným hnitím doma na gauči, popíjí pivo, slastně krká a kouří lehké Petry, cpe se lahůdkovou klobásou zakoupenou u Julia Heizla, o nic se nezajímá, nad ničím nepřemýšlí, o nic se nesnaží, a je rád, že je rád.
Text je tak hlubokomyslný, že jsem se zatím soustředil jen na něj a symfonie v pozadí mi unikala. Zpoza textového skvostu se ozývají jakési tóny, které zní, jako když kráva prdí do vody. Melodie není zapamatovatelná, nositelem estetična a zdrojem komerčího úspěchu je v případě Tabáčku pouze text. Výstižné rýmy dokonale pasují jako obličej Jiřího Paroubka do záchodové mísy. Například cigáro-leháro zní, jak když práskne bičem. Zabíjí-vyvíjí je v české popmusic dosud neviděná kombinace, stejně tak nápadité vykolejenej-ztracenej. Prostě je to sqost.
Rozhlasové stanice přijaly takový hit s nadšením téměř svazáckým. Tabáček se rozšířil po okolí podobně, jako když vybuchne letecká puma zapomenutá od války v septiku. Hrají to jen asi stopadesátkrát denně. Song vyhrává několik hustě nekomerčních hitparád, jako třeba Pepsi víc muziky, Budvar top twenty a Prostenal hitparáda. Sadisticky založení posluchači ho nechávají hrát svým známým v rámci písniček na přání pro radost. Tabáček na vás může dokonce znenadání vyhrknout jako vyzváněcí melodie z vaší tatranky. Značná popularita megahitu jistě najde náležitý odraz v komerčních očekáváních pana Malátného, skupiny, vydavatelství a celé armády popových příživníků.
Michal Malátný je hrubě nekomerční autor. I přes zevrubné pročtení textu songu jsem nepochopil message, které mi jako posluchači velký myslitel poslal. Mám tedy za to, že jsou to opět jen slova řazená bez hlubšího úmyslu za sebe s cílem popsat aktuální povalečovy pocity, tedy něco jako obligátní aj lav jú, jú lav mí tú, kvílení Lucky Bílé nebo erotické vzdychání klimakterické Heleny Vondráčkové. Divím se proto, proč je o takové srágory zájem a divím se také tomu, že posluchači žerou tu Malátného hru na husté nekomerčno - ve skutečnosti je to pop jako kterýkoli jiný, který se snaží ovšem tvářit jako by popem nebyl - je to cosi jako hardpop a fabrika na výrobu hudebního pěnového polystyrénu.
Malátný provedl, aniž by si to uvědomoval, nezvykle krutou sondu do života průměrného voliče. Pomyslné zrcadlo nastavil s veškerou brutalitou. Nemilosrdně si posvítil na vohnoutí sebranku, která tráví celé dny a hodiny vzpomínáním na to, jak se loni (předloni, v pětaosmdesátým...) dalo hnípat mnohem lépe, než se dá hnípat dnes a utopeni v těchto vzpomínkách čekají před bednou na vlastní smrt, zatímco iluzi života jim dodávají televizní pořady typu Big Brother nebo Rodinná pouta, sem tam zpestřená adventurní výpravou za kořistí do nějakého supermarketu.
Roleta je špeciálny inkognito mód, ktorým skryješ obsah obrazovky pred samým sebou, alebo inou osobou v tvojej izbe (napr. mama). Roletu odroluješ tak, že na ňu klikneš.
17 komentov
Text je tak hlubokomyslný, že jsem se zatím soustředil jen na něj a symfonie v pozadí mi unikala. Zpoza textového skvostu se ozývají jakési tóny, které zní, jako když kráva prdí do vody. Melodie není zapamatovatelná, nositelem estetična a zdrojem komerčího úspěchu je v případě Tabáčku pouze text. Výstižné rýmy dokonale pasují jako obličej Jiřího Paroubka do záchodové mísy. Například cigáro-leháro zní, jak když práskne bičem. Zabíjí-vyvíjí je v české popmusic dosud neviděná kombinace, stejně tak nápadité vykolejenej-ztracenej. Prostě je to sqost.
Rozhlasové stanice přijaly takový hit s nadšením téměř svazáckým. Tabáček se rozšířil po okolí podobně, jako když vybuchne letecká puma zapomenutá od války v septiku. Hrají to jen asi stopadesátkrát denně. Song vyhrává několik hustě nekomerčních hitparád, jako třeba Pepsi víc muziky, Budvar top twenty a Prostenal hitparáda. Sadisticky založení posluchači ho nechávají hrát svým známým v rámci písniček na přání pro radost. Tabáček na vás může dokonce znenadání vyhrknout jako vyzváněcí melodie z vaší tatranky. Značná popularita megahitu jistě najde náležitý odraz v komerčních očekáváních pana Malátného, skupiny, vydavatelství a celé armády popových příživníků.
Michal Malátný je hrubě nekomerční autor. I přes zevrubné pročtení textu songu jsem nepochopil message, které mi jako posluchači velký myslitel poslal. Mám tedy za to, že jsou to opět jen slova řazená bez hlubšího úmyslu za sebe s cílem popsat aktuální povalečovy pocity, tedy něco jako obligátní aj lav jú, jú lav mí tú, kvílení Lucky Bílé nebo erotické vzdychání klimakterické Heleny Vondráčkové. Divím se proto, proč je o takové srágory zájem a divím se také tomu, že posluchači žerou tu Malátného hru na husté nekomerčno - ve skutečnosti je to pop jako kterýkoli jiný, který se snaží ovšem tvářit jako by popem nebyl - je to cosi jako hardpop a fabrika na výrobu hudebního pěnového polystyrénu.
Malátný provedl, aniž by si to uvědomoval, nezvykle krutou sondu do života průměrného voliče. Pomyslné zrcadlo nastavil s veškerou brutalitou. Nemilosrdně si posvítil na vohnoutí sebranku, která tráví celé dny a hodiny vzpomínáním na to, jak se loni (předloni, v pětaosmdesátým...) dalo hnípat mnohem lépe, než se dá hnípat dnes a utopeni v těchto vzpomínkách čekají před bednou na vlastní smrt, zatímco iluzi života jim dodávají televizní pořady typu Big Brother nebo Rodinná pouta, sem tam zpestřená adventurní výpravou za kořistí do nějakého supermarketu.