Jen mysl rozvířím
A pak, když oči usnou,
Usnu i já.
Lesy záhy bezmezně pustnou
A jedna myšlenka se mě ptá;
Jestli kvítí voda obdaří
a rybník zas řasa.
Zda básník další verš nezmaří
a nevymře lidská rasa.
Proč lidé hodní jsou jen pomálu
a zlem dobro mučí ?
Proč mizí ryby z korálů
a kdekomu ční smutek z očí ?
Najde jeden druhého ?
A jestli ne, tak proč jsme zde ?
Vlast potřebuje světaznalého
a My být tím, kým skutečně jsme.
Zlo zlem neskryješ,
stejně, jako oheň plamenem.
Kdy se na nás konečně usměješ?
A nač psát si poznámky, když na tu hlavní vždy vzpomenem?
Je dobré vědět co Bylo a Je. Co bude je jen otázkou budoucnosti a našich cest.
Vzpomínám na život,
Co žili vojáci a jejich milé.
Co znamenalo pro mladíka být pilot
A co je navždy v lebkách ukryté.
Bolest. Smutek. Beznaděj.
Zaschlé slzy na šatech.
Všechnu smrt hroby zahladěj,
Jen z úst vychází zoufalý dech.
Snít, bdít či snít ?
Jen si vybrat...
Oni za nerozum jiných museli zemřít
A o snění žebrat.
Blog
Komentuj
Komenty k blogu
Napíš svoj komentár