a v mžiku do něj tvé jméno tesat,
nad epitafem již rozmýšlí textař,
ví že bude slov málo i jedna padesát,
funebrák ti bude jámu kopat,
do tvé země rodné,
a smrtka na rameno klepat,
bude jí padat z očí slz hodně,
že musela vzít právě tebe,
do nadpozemského nebe,
protože jsi ještě mladý byl,
plný síly,
že by si zaběhl i devět mil,
abys viděl lesní vílí,
alespoň na chvíli,
jelikož si ještě nestřetl lásku,
která by ti z obličeje sundala masku,
a už by tě smrtka nenašla,
dokud by ti láska nezhasla,
jak na svíčce plamen,
náhrobný kámen,
láska, smrt, amen.
Blog
Komentuj
Komenty k blogu
Napíš svoj komentár