,,No zbývá mi něco?" usměji se. Společně dojdeme k černému BMW . ,,Chvíli ta cesta zabere, neboj nudit se nebudeš." zasměje se Tish na rozdíl od Emmy která ze mě nebyla dvakrát nadšená.
,,Co to máš na krku?" všimla si bruneta a natáhla ke mně ruku. Odhrnula pár pramenů mých vlasů a dotkla se skoro zahojené rány. ,,Kdo tě kousl?" zavrčela a vzdálila se ode mne.
,,Nezdá se mi že by ji proměnil, Emmo." odvětila Tish. ,,V ten dne jsem přišla o rodinu bylo mi celkem jedno jestli mě zabije." zašeptala jsem. ,,On, jo?" zašklebili se. No co že on no…trošku jsem zčervenala.
,,On měl zničit důkazy ale zároveň mě zachránil, nevím co si o tom mám myslet." Tish se jen matně pousmála. ,,Jen bylo divné jsi cítit jinak než člověk." zasměji se. ,,Existuje něco jiného než člověk a upír?" Emm kývne a začne mluvit o nějakých vlkodlacích a dalších nadpřirozených bytostech.
Ani jsem ji tolik nevnímala pořád jsem myslela na toho záhadného upíra který mě zachránil i když měl udělat pravý opak. ,,Vypadá to že jsi něco udělal jdou po tobě silní upíři někteří až z nevím od kaď."
překvapeně jsem zamrkala. ,,Nemožné jsem úplně normální a nic jsem neudělala." stála jsem si tvrdě za svým. ,,No tak proč se kvůli tobě dělaj fronty?" ozvala se Emm a pobaveně sledovala moji reakci. ,,Pořád lepší než aby si dělali důchodci planý naděje." odseknu.
Tish se tichounce zasměje.
,,Asi máš pravdu, ale jak se budeš bránit
když je tak desetkrát silnější?"
zašklebím se. ,,Nemám co ztratit."
Byla to má oblíbená věta. Díky ní jsem to dotáhla hodně daleko. ,,Tvůj přístup se mi líbí." objala mě Emma a dokopala mě si sednout. ,,Klidně si zdřímni, řídím totiž já!" uklidňovala mě brunetka a sedla si za volant, její sestra však byla jiného názoru.
Emm tedy pustila rádio a zaposlouchala se do melodie. Já potřebovala spánek který se nakonec nechtěně dostavil. Probrala mě až Tish, oznámila že jsme na místě. ,,Protřela jsem si oči a zjistila že je noc a město ozařují jen pouliční lampy.
,,Kudy?" zmateně jsem se rozhlížela. ,,Ubytujeme se pro dnešek v hotelu, ráno je moudřejší večera."
pronesla chytře Tish a zaparkovala u motelu. Nebylo to nijak luxusní ale na jednu noc to stačilo. ,,A dělá to, každá 14 dolarů."
oznámila recepční a v ruce držela klíč od pokoje.
Mé nové kamarádky ztuhli a vrhali nebezpečný pohled no, hodlala jsem zakročit. ,,Tady máte a..drobné si nechte." vytáhla jsme z peněženky peníze a dala je na stůl. Té slečně zajiskřilo podala mi klíčky a peníze si vzala. Měla jsem tušení ž se snima bude válet na posteli. ,,Kde si vzala peníze?" zajímala se hned blondýna. ,,Rodinné úspory, celoživotní."
zamumlala jsem a odemkla pokoj 209.
Byl to vcelku normální pokoj, tři postele a u zdi televize. Nic moc jsme nepotřebovali vlastně ta postel stačila úplně.
,,Budu u okna, hlídat." Hodila tašku k oknu nezaujatě sestra Tishy. ,,Tak fajn Miley ty budeš uprostřed co říkáš?"
zatrylkovala dívka a jedním skokem skočila na postel.
,,Máš celkem zajímavé jméno…Miley" nadhodila téma Tisha. ,,No jo je divné..po někom z příbuzných, myslím." zamumlala jsem, skenovala jsem pohledem
černou obrazovku. ,,Asi máš tak nějak…a co čekáš od svého otce?" zahrnula jsem pohledem její oči. ,,No asi nic myslím že je stejně mrtvý jako ostatní…" zauvažuji. ,,Co jsi zač? Po tvé rodině ženou upíří výsosti!" no, já teda nevím co jsem ale vím že někdo nezachránil a jsem mu vděčná! ,,Výsost-co?" kouknu na Emm div mi nevypadnou oči. ,,Ale upíří vládci, pořád s**ou s pravidly." mávne nad tím rukou. Byla jsem zmatená, co, co?
,,Nechápu." zavrtěla jsem hlavou.
,,No kdo by to taky chápal, že. Jde jenom o to že je to jakási kontrola kde, kolik jsou upíři a jak jsou nápadní a další nepotřebný." zachichotá se Tish. No co je mi po tom. ,,Vypadáš hladově, nemáš hlad?" optá se mě Emm a podá mi kus něčeho. Doufala jsem že se to dá jíst. ,,Díky." znovu jsem poděkovala. ,,No a co bude po tom jestli mé příbuzné nenajdu?" ,,Dá se říct že my tady s Emm máme vilu tady poblíž."
,,No to jsi snad děláš srandu! Tak proč jsme tu?" zakřičím. ,,Pro tvou ochranu nejlepší bude ráno abychom nebyli nápadné." omyl, my jsme nápadné. ,,Je čas na kuťe Smiley." popožene mě hned Emm abych neměla zbytečné otázky. Naštvaně se na ni podívám. ,,Jak jsi mi to řekla?" vyletím hned z postele. Smiley to je jako pro dítě!
,,Jestli chceš přežít tak se na nic neptej a ona ti tak přestane říkat." zaslunila se Tish jako sluníčko. ,,No jasně takže tu mám sedět a myslet?" Tish se začala smát. ,,No tak ani to ne, Emm nesnáší když někdo moc myslí pak by ji praskla hlava."
párkrát jsem zamrkala ale jinak jsem byla "úplně" v pohodě, doopravdy! ,,A co mám jako dělat?" netrvalo totiž ani pět minut a já se začala nudit. ,,Tak si pusť televizi!" taky dobrý nápad. No nic zajímavého tam nebylo přepínala jsem program za programem až jsem to nechala na zprávách. ,,Nehoda 24.12.! Na dálnici havarovalo tmavé Volvo, nikdo nepřežil, žádní svědci." ozývalo se v bedně. Ne? Já žiju, pomyslela jsem si trpce. Před očima mi znovu proběhla osudná noc. Převrácené auto, ty divné přízraky i jeho. Tajemné oči, zlatavé vlasy které se odráželi ve svitu měsíce, pro na něj nemůžu zapomenout?
Blog
Komentuj
Komenty k blogu
Napíš svoj komentár