„Lyotte! “ křiknu přidušeně a i když jsem zprvu nevěřil, že mě uslyší, přijde.
„Už jsi vzhůru? “ zeptá se rozpačitě a s odstupem.
„Kurva, nestůj tam jako vůl, je mi zima! “ Vampír s otálením přistoupí blíž a přitáhne sebou hrubý přehoz z pohovky. Celou tu dobu mě nejistě pozoruje.
„Na co zíráš? ! “ zavrčím a Lyott uskočí, bojí se. „Pila ze mě a pila hodně, to snad vidíš. Nemůžu ti nic udělat i kdybych chtěl…“
Vrací se mi cit v rukou a žíly začínají křičet bolestí. Za chvíli mě pohltí hlad a nechci vědět, co bude dál. Pořád jsem přikován v železech. „Budu potřebovat krev, mohl bys…? “
Vampír se ošije a ustoupí ke dveřím, pomalu mi to dochází. Hněv mi v momentu rozproudí líne se vinoucí krev. Měl bych šetřit energií, ale zuřivost je teď silnější, než já.
„Jseš srab! Kdyby ti přikázala useknout si hlavu, taky bys poslechl? Nepřej si mě, až se odsud dostanu, rozmáčknu tě jako štěnici! “ Vřískám dál, ani nevím odkud se berou slova, v snaze vyhnout se panice na tom nesejde. Čekají mě dlouhé dny hladovění. A to jsem přišel pomoct. I když Jezábel si už ty informace nepochybně přečetla z mé krve (kromě taky jiných věcí).
Znechuceně házím do batohu sešity, vlastně jenom jeden, moc o učení nestojím. Kyle se od minulého pátku neukázal a to mi na náladě nic nepřibírá. Není to poprvé, co se nehlásí, ale stejně – SMSka by ho nezabila. Zvonek u vchodu začne vyzvánět jako výsměch, jdu otevřít se zatnutou pěstí. Ráda bych příchozímu jednu uvalila, ale na násilí nakonec nedojde. Ve dveřích stojí chlápek s černými vlasy, sluneční brýle na očích, starosvětské sako a složenka papíru držená elegantní bílou rukou.
„Slečno Hanáčkova? “
„Osobně, jak můžu pomoct? “ Muž opatrně sundá brýle, spod kterých koukají zářivé medově hnědé duhovky. Vampír, bezpochyby. Natáhnu ruku, na polici vedle mne leží stříbrný nůž z babiččiny sbírky starožitných příborů. Mám jich po bytě rozmístněných víc.
„Ne tady, slečno.“ Sleduje mou ruku, ale to už mám zbraň sevřenou v prstech. „Prosím, jste v naprostém bezpečí, není důvod…“ Pozorujeme se navzájem a pak vydechnu a pokynu mu dovnitř. Kdyby chtěl, už jsem bezpochyby mrtvá. S úlevou se usměje a vstoupí do bytu.
Sedí v křesle, já zas obsadím postel a jak mluví, podvědomě jej porovnávám s Kylem. Není tak vysoký, vlastně moc nepřesahuje ani moji výšku, no musím mu přiznat, že jako lidský důstojný pán obstojí lépe. Odkašle si.
„Vím, že pro vás není snadné přijmout existenci upíru a věřte, že bych vás nebyl obtěžoval, kdyby to nebylo nevyhnutné…“
„Nemám problém s existenci upíru…“ upozorním ho. Natočí hlavu a chvíli mlčí. „Stalo se něco s Kylem…? “ zeptám se. Vampír je viditelně nervózní, možná se mu nelíbí byt, možná má hlad.
„Ne, Kyle je v naprostém pořádku.“ Zalže. „I když… teď částečně indisponován…“ dodá nakonec. Stisknu nůž, není lehké návštěvě důvěřovat. Mohl někdo Kylea sejmout? A když, jak špatně na tom je?
„Slečno, prosím, poslouchejte, “ Zaostřím zamlžený zrak a nahodím seriózní výraz. „Možná vám to zprvu přijde nereální…“
Nemůžu se ubránit smíchu. Pořád spím a tohle je ten nejšvihlejší sen, jaký jsem kdy měla, hloubám.
„Fakt mám věřit takové pitomosti, jako že Vanda je SUKUBA? Jako, že nahání chlapy a pak je vyždímá až za hrob? “ Vampír se vpíjí do křesla, jako kdyby naproti seděla odporná žížala a chvíli trvá, než překoná jakýsi svůj vnitřní problém.
„Je tak, jak jsem řekl, slečno, vaše přítelkyně je sexuální démon, nebo v jiném případě je ním posedlá. A prosil bych, abyste mě brala vážně.“ Dusím smích a zvažuji, jestli je opravdu možné. Vanda… Nu, po upírech už je snad možné všecko.
„Dobrá tedy. Co s tím mám já? “ nakloním se vpřed a vampír zas ucukne. Svraštím obočí, ten chlap mě irituje. „Hele, vadí ti něco? “ Vyhýbá se očnímu kontaktu, tak se zvednu a zkrátím vzdálenost mezi mnou a ním. Teď už mě sleduje víc, než ostražitě.
„Slečno Hanáčková…“ zalkne se.
Prudce se vrhnu kousek vpřed a host rázem zmizí. Kryje se o pár metrů dále u skříně a syčí. „A ty si říkáš vampír? “ Není to strach. Tenhle noční tvor se docela normálně štítí lidí. Všichni máme svoje fobie…
„Nevyváděj…“ usednu zas na postel. „A řekni už konečně co s tou Vandou.“
Vylezl, nakonec přece vylezl, i když to dlouho vypadalo, že se nehne. Mé další snahy nelekat ho svojí lidskostí sice pomohli, ale i tak to z něj lezlo jako z chlupaté deky.
„Nemůžeme se k ní přiblížit. Ve dne mají upíři omezenou možnost pohybu, v noci zas démon nabírá moc síly. Po dobu půl roku už zmizelo devět našich, je jenom otázkou času, kdo bude další. I když já myslím, že už cíl našla. A vy ho znáte taky, slečno.“
„Kyle? “ vyřknu nevěřícně, ale s nejistotou. Chtěla bych vidět, jak Vanda svádí Kyla, to bych opravdu chtěla, protože si to neumím dost dobře představit.
„Pro tuto chvíli mu nehrozí sebemenší nebezpečí, co se týče naši věci, “ Lehce si na základě téhle výpovědi domyslím, že Kyle má teď problém s jiným, než s nymfomanickou démoní ženskou. „no tahle záležitost vyžaduje bezodkladné řešení a proto se obracím na vás. Pro začátek bych byl rád, kdyby jste se zamyslela, zda li v chování slečny Křížkové nenastali za posledních devět měsíců změny.“
„No… našla si kluka.“ Odpovím bez dlouhého natahování. „Střetává se s jeho partou a tak… hrají ty hry, co se pobíhá v lesu v převlecích a tak…“ Vampír vytáhne kapesní počítač a chvíli vyťukává.
„Je to tahle skupina? “ Otočí displej ke mně. Neznám je všechny, ale Martin, ten nelze prohlédnout.
„Jo, to jsou oni. Támhleten je Vandin kluk.“ Máčknu prstem po obrazu.
„Tak to už do sebe zapadá víc, “ bledý chlápek vytáhne papírový kapesník a stírá z displeje můj mazanec. „věděli jste, že vaše přítelkyně je členkou kultu? “
Nakonec je Vanda nejen démon, ale také členkou kultu vyznávačů jakýchsi ďáblů? Dobrá, možná bych to brala, kdybych si teď neuvědomila, že to já jsem ji přihrála Kylea…
„Fajn, dej mi chvilku, ať si to shrnu. Vanda pojídá upíry, teď chce sežrat Kylea, který je už beztak bůhvíkde a do toho všeho mám přijít já, protože…? “
Vampír stáhne chřípí a konečně vypadá jako to, co v skutečnosti je. „Protože čím dříve dostaneme sukubu, tím dříve bude Kyle zas zpátky. A obávám se, že jeho dny nejsou tak prosté jako ty naše…“ Zakončí větu do ztracena a nechává vyznít její význam. Kývnu.
„Jaká je moje úloha? “
Vampír je na odchodu, já projíždím svůj telefonní seznam shánějíc číslo na Vandu.
„Víte, není pro nás zvyklostí spolupracovat s vaším druhem…“ Pohlédnu na něj s mobilem u ucha. Mlč, nebo budeš umlčena, říkají jeho oči. Něco mi říká, že za mnou přijel na vlastní pěst. Jak moc odvážný krok to byl, ví jen on sám.
Vymyslený príbeh
Komentuj
Komenty k blogu
1
tsunade
14. 8.augusta 2009 21:10
oooooooooooh, nádhernéééé už sa neviem dočkať ďalšej častiii, rýchluško píš
Napíš svoj komentár