„Matko, otče, odcházím…“ řekl portrétům na zdi, když se konečně odhodlal odejít. Na chvíli zavřel oči, aby si byl jist, že z jeho paměti neunikla jediná vráska rodičovských tváří a pak opustil dům. I když většinu majetku, zejména toho živoucího, jako dobytek, nebo koně, ztratili kvůli epidemií, pořád zůstavalo dost peněz pro nové obchody. Mladík byl ale rozhodnut příliš kolísavé zaměstnání nevlastního otce zanechat a dát místo studiu. Když vysedl na koně s vědomím, že má akorát dost zlaťáků pro cestovaní a bohatě dalších už bezpečně uložených v Italské bance, vyjel. Město, kterým teď naposled přecházel, zelo úpadkem. Neohlížet se nakonec nebylo tak těžké.
Od hostince k hostinci a cesta rychle mine, říkal si navečer, když se slunce nad horizontem sklánělo už moc nízko. Slíbil si, že tuhle cestu zvládne bez doprovodu, co se teď nezdálo tak snadné. Jsem jako malý, řekl sám sobě, ale stejně ze srdce odvalil kámen, když na kraji lesu uzřel světla.
„Máte volný pokoj? Zaplatím předem…“ domlouval s hospodským, který se zdál až moc nedůvěrčivý. Proměřil si mladíka jedním zkaleným okem, protože druhé mu chybělo a až po chvilce přistál na obchod.
„Jo, ale střevíce a punčocháče si nahoru odnes sám…“ Mlaskl pohrdavě hledíc na oblečení měšťanského syna a víc se mu nevěnoval. Peníze za nocleh už, pochopitelně, shrábl. Kluk se nejprve nejistě rozhlédl a pak vystoupal do patra. Tohle nebylo místo, jaké by si k noclehu přál.
Pokoj, o který si řekl se spíše ponášel na kumbál pro metly, no byla v něm obstojná postel a taky nízká skříň, kterou šlo užívat jako stolek. Když se natáhl, mohl docela pohodlně sedět na kraji postele a studovat při tom na veku skřínky mapu. V žaloudku mu kručelo ale pro dnes už měl nevrlých selských pitomců dost a tak se uspokojil jen s tím, co zbylo z cesty.
Ráno se probudil pochroumaný jako po rvačce a se svou neobvyklou výškou hned prvním krokem vrazil do střešního trámu. Se zkaženou náladou a bouli sjel schodiště a tentokrát nedal hostinskému šanci dělat si navrch. Sjednal cenu za jídlo a nechal si vysvětlit nejvhodnější cestu směrující na jih. V té chvíli neměl tušení, že Italské slunce nikdy nezhlédne.
„A pak se to stalo.“ zmlkl vampír, už nějakou dobu až moc nápadně šilhajíc po prázdné sklenici.
„Přinesu ti víc, mluv dál…“ vystřelím z jizby a z kuchyně se pak ohlédnu po hostovi jen abych zjistila, že mě následoval. Nakoukne do chladnice a nevrle frkne. „Chceš k tomu snad okurky? “ Pohled, který je mi odpovědí, dostatečně vystihuje vampíři názor na zeleninu.
„Dobrý večer, pane.“ Řekla, když se potkali na schodech. Ve tmě se její šaty zdáli černé, ale v slabém svitu lucerny zářili rudě. Pohlédl víš, protože stála na úrovni jeho pasu a v tu chvíli se mu zastavilo srdce. Byla krásná, krásnější, než kterákoliv žena, jakou kdy viděl, nebo o jaké slyšel. Světlé vlasy si vázala do uzlu zdobeného hřebínkem, jen kolem tváří ji polétali dva nakroucené prameny. Pokud to ve tmě dokázal rozeznat, oči měla až nepřirozeně modré. „Neodzdravíte, pane? “ usmála se zakrývajíc radu dokonale bílých zubů rukou v krajkové rukavici.
„Ne… já, odpusťte, paní, dobrý večer i vám…“ vyjechtal s očima pořád na tom zjevu.
„Doufala jsem, že by jste mě mohl doprovázet… Jaká škoda, že už jdete nahoru…“ Pronesla hlasem, který by jí mohli závidět i andělé a zlehka sestoupila níž. „Nebo se mýlím? “
Nedokázal odmítnout. Ponoukl ji rámě a společně se vrátili k ostatním hostům.
„Madam, odpusťte mou opovážlivost, ale rád bych znal vaše jméno…“ otočil se k ní, když vyprázdnil už pátý pohár vína. Neměl v úmyslu se opít, jenomže víno bylo teď jediné, co jej dokázalo povzbudit k slovu v přítomnosti tak okouzlující krásy. Žena v rudém se zasmála, co by kterékoliv jiné dámě společensky neprošlo. Ohlédl se pátrajíc po káravých pohledech ostatních stolovníku.
„Kam se koukáš, panáčku? “ Přitáhla si jeho obličej zpátky. „Já jsem tady…“ Dotyk chladných rukou ním prošel jako oheň. Stáhla si rukavici a ukazováčkem mu pohladila obočí a pak nos, rty…
„Madam…“ přehltl, když mu na kůži prorazila červeň. Kolem byli lidi, který ho neznali a on neznal je, ale pořád… takhle na veřejnosti... Taky mu do karet nehrála skutečnost, že byl ve svém věku pořád panic.
Zas se usmála, teď už s pochopením.
„Sejdeme se nahoře…“ Foukla mu letmý polibek na čelo a znenadání byla u schodů. Nebyl si jist tím, co je správné, ale věděl, co zvolí…
„Zavři dveře…“ Volala ho k sobě, tak svůdně jak by to nedovedla žádná jiná a už se ani nedivil, když si uvědomil, že nemůže odporovat. Proč by taky…
Roztáhla náruč vstříc mladému milenci a stáhla ho pod sebe. Uvolnila hřeben ve vlasech a její dlouhé lokny mu padli na hruď. Otřásl se vzrušením, které se ho až dosud jakby netýkalo. Měl pocit, jako kdyby procitl z polospánku.
„Jseš můj.“ Zapředla a sáhla si po něm. Nahlas vydechl pod náhlým drážděním a zrudl. Probůh, to on by měl potěšit jí, ne jen ležet jako nemohoucí špalek. Natáhl dlaně a dotkl se jejích prsou. Věnovala mu úsměv jako dítěti, zatímco její zkušené ruce nepřestali láskat mladíkovo žhnoucí tělo. Došel k vyvrcholení, než vůbec mohlo dojít ke styku. Ve stejné chvíli se sklonila k jeho rtům a vášnivě ho políbila. Zacítil v polibku horkost, z které se mu na sekundu udělalo zle, ale pak ho zas dovedla do milostného vytržení. Když na podruhé už nemohl a téměř žadonil, pomohla mu dovnitř. V krvi mu vířilo víno a navíc i horečka z milování, kvůli čemu se nedokázal ovládnout. Až blížící se úsvit jim oběma dopřál konečného uspokojení a klukovi, který byl teď už mužem, taky potřebného spánku.
„A co bylo dál? “ zeptala jsem se, zcela pohlcena příběhem. Jistě, Lyott se vyvaroval všech pikantních momentů, ale i tak jsi dovedu v mysli vybavit, jak to asi z tou „dámou v červeném“ bylo.Až se Kyle vrátí, nechám si tohle vyprávět znovu a po našem.
„Odešel s ní… stal se jejím… otrokem.“ Praví upír.
„Otrokem? “
„Ano, je to naše schopnost. Přivázat k sobě lidskou bytost krví.“ Vzpomenu si, jak mi Kyle dal pít. Taky si mě chce uvázat? Aha, nechce… „Tak proto mi Kyle nechtěl dát krev i podruhé…“ šeptnu sama pro sebe zasmušile. „Tak jo, stal se otrokem… dál? “
Lyott se napřímí a uhlazujíc si vlasy pokrčí ramena. „No co asi… udělala z něj vampíra…“
Vymyslený príbeh
Komentuj
3 komenty k blogu
1
tsunade
19. 8.augusta 2009 23:24
ooooo tak toto sa mi naozaj páči kyle sa nenudil ani ako človek I love ittt kedy bude pokračovanie???
Napíš svoj komentár