V noci by se skutečně mělo raději spát...

popis: lehké fantastično s upírem, jak jinak, prostě já!

"Hele, tobě to takhle vážně vyhovuje? " obrátím se a plácnu mu dlaní pevnej zadek. Stočí se a koukne po mě, zářivé oči doutnající po přebděné noci. Ono je to pro něj vlastně jako den, jenom mě ráno čeká škola.
Co by mi jako nemělo vyhovovat? broukne natahujíc se po mém loktu. Uhnu a podrážděně zacmukám. "Na dnes Bylo radovánek dost, měl by ses pakovat...""
"Tak brzo? ptá se a mě najednou přijde hnusný vybíjet na něm zlost za věci, které jsem si zavinila sama. No jo, slabost pro špičáky a bledé chlápky mi byl čert dlužen.
"Co je s tebou Anno? přitáhne se na břichu, černé vlasy lechtají na holé kůži. Nevím určit, jak moc mu záleží na odpovědi. Nikdy mi nepřišlo za vhod ptát se, jestli jsem pro něj I něco víc než jenom volný dlabanec a díra k opíchání. Na druhou stranu, já svůj postoj, když si vzpomínám, taky nestanovila. Jak ale jeho studené dlaně konejšivě přilnají k mému hřbetu, uvědomuji si, že na našem vztahu přece jen něco bude. Když nic víc, aspoň jsme už na sebe zvyklí příliš moc nato, abychom hledali intimní společnost jinde.
"Kousni..." houknu nedbale. Mračí se, nedůvěřivě, podezíravě, ale stejně už prochází jazykem po špičácích. "Nemělas zítra psát onu... Písemku, nebo tak? "
"Píšu, ano, ale zaprvé řekla jsem "kousni", ne "trhej", nebo "rvi" a za druhé starosti o mou energii na studium sis měl dělat dřív, než jsi vlezl do mé postele. Ono totiž ta písemka, jak ji říkáš, je už dnes, či li za méne než čtyři hodiny..."
Překulí se na hřbet, stranou ode mě a uraženě zabručí. Nejprve šelmí odfouknuti, až pak slova. "Moc mluvíš, ale líbí se mi to..."
"Vážně ti dosud nikdo neskákal po hlavě? Metaforicky, ovšem."
"Ne." řekne vážně a pak obrátí obličej ke mě. "Jakživ z toho alespoň nikdo nevyvázl živý."
Usměju se s dívčí roztomilostí - kluk zas nabírá typických upířích manýru. "To je divný, já po tobě skáču hodně I když to není zrovna metaforická hlava, co..." nedomluvím, chytne mi zápěstí a skroutí je za zády. U levého ucha slyším hluboké vrčení.
"Tak kousni už.." pobídnu jej.
Kousne a mě se to líbí, jak vždycky. Je gurmán, nerve díru jako pro kanál, spíše jenom slídí jazykem kolem a ulízne, co vyteče z rány. Jestli je tak ohleduplný I když skutečně potřebuje přikrmit? Ne, nemyslím. A taky při tom asi neběhá nahatý. Obrátím se jakmile mám volný ruce a sjedu jimi vampírovi po slabinách. Ušklíbne se a zas si připadám jako blázen. Přivést si do domu zabijáka rozhodne šílenství je a já to dělám už hezky dlouhou dobu.

"Otoč se, beruško, chci na tebe vidět..." zapřede medově, do rána zbývá sotva půldruhé hodiny.
"Pusť mě nahoru a můžeš koukat, kolik chceš." nedám se tak snadno a na moje překvapení pro mě udelá místo a pokojně zalehne. Ne, že by to byl svátek, ale přece mám nechutně úchylnou radost, když mě pustí na sebe. Říká, že tak pořád vypadám, jako když pes hlídá dům. Nebo spíše kočka svého pána. A to kočky prý vlastní své pány, ne páni své kočky.

Zařve a já řvu s ním. Nejsem upíří holčina, ale ty zvuky mají něco do sebe. Když se pak vracím z koupelny, kalhoty už má zcela nasoukané na tele.
"Půjdes? " zeptám se, světlo za okny zvolna nabírá na intenzitě. Krucinál, neměl by mi tolik chybět, přes den stejně spí a k večeru bude hned tady, tak co...
"Chceš, abych zůstal? " nadzvedne obočí. Chvíli si libuji v pohledu na chlapský hrudník a pak pokývám hlavou.
"Ne, jdi, měl by ses pořádně najíst, myslím, že k ránu už ztrácíš páru." Nebere mě vážně, což je dobré, uražený vampírek je jako stará bába, zatne se a já nerada odprošuju. Místo toho teď ale vezme mou ruku do svých a s přimhouřenýma očima líbá konce mých prstů.
"Vyhovuje mi to..." šeptá a teď zvedám obočí já. "Ptala ses. Předtím..."
"Aha, jo..." nálada klesne, jak si zas vzpomenu na myšlenky, co mě přepadli tehdy v posteli, než jsem se nechala kousat a... No. "Tak, dík za odpověď..."
Přitáhne mě k sobe a na mou duši, netušila jsem, že je schopen objetí jako je tohle. Nechám se vtáhnout do náruče a je mi fajn. Kdybys jen nebyl klinicky mrtvý, chlape, dumám pro sebe. Vampírova kůže studí. Následně si uvědomuji, že bych "teplého" chlapa i tak nechtěla. Pot, chlupy, jídlo v zubech a rostoucí plešina. Ani bych se nenadála a myju plivance od umývaní zubů ze zrcadla. Když vůbec nějaké umývaní zubů.
Brouzdá nosem v mých vlasech, pořád se mi nechce pryč.
"Víš, já tě mám moc rád..." A jeje, blbý témata.
"To neříkej." odtáhnu se.
"Proč ne? " chce vědět. Nemám mu to jak vysvětlil, než by náš vztah co-to neutržil.
"To je složitý..." odvolávám se na nedostatek času, no vampír je neodbytný. Rezignovaně vydechnu, ale než začnu mluvit, ozve se sám.
"To proto, co jsem, že ano? " Přikývnu, teď se nasere, člověk by si na něj neměl dovolovat, hold I když jste jeho...
Jenomže on se nenasral. Odvážím se pohlédnout do šelmích očí a vidím jakýsi rozpor. Kouká na mě zpátky, obličej klidná.
"Vlastně, já jsem skutečně ráda, že jsi, co jsi." napravuji, co jde, I když to možná ničemu nepomůže. "Problém je..." nepchá se mi do řeči, čeká, no nemůžu se vyslovit. Napadají mě plivance, plešiny, pak ale teplé slunce a přátelé. A pak to řekne za mě.
"Problém je, že se mnou nikam nemůžeš. Nikdo… neví."
Zas jenom přikývnu. Husa. Mela bys být ráda, žádná z tvých úžasných kámošek při svých úžasných klucích pořádně neví, jak má chlap vypadat. Jenomže zas vědí, co to je, vyrazit si do kavárny, na koupaliště, nebo do jiné komerční prdele, kde se obvykle párečky chodí chlubit svým protějškem.
Znenadání mu svítí oči, jako když se velkoryse skláním "dolů" pro jeho potěšení.
"Bylo by uspokojivé, kdybych se ukázal tvým lidem? " Nechápu. "Jako, jak...? Počkáš si na ně a pak je necháš posrat si gatě strachy, nebo..." Kroutí hlavou. "Jistě, že ne. Taky tě nemůžu vzít po škole do restaurace bez toho, abych byl na gril, ale vaši přece vycházejí i po západu slunce, pokud vím."
Ohradím se, jde na mě moc rychle. O tomhle by náš vztah snad neměl být, předpokládám.
"Počkej, to jako myslíš vážně, že bys byl... tak hodný... A šel někdy se mnou ven i s moji partou? "
"Jo, co na tom...? "
"V tomhle těle? "
"Jiné nemám, takže..."
"Se vším všudy i s tím trikem obtáhnutým přes svaly a kalhotami zařezanýma v zadku, kovem pobité boty, všechnoo? " Přísahám, tohle je poprvé, co můj hlas vypověděl službu natolik, že pípám jako myš a "všechno" vyslovuji s prodlouženými dvěmi O. A on tam i nadále stojí a přikyvuje.
"Podepíšeš mi to na papíru? " pípnu furt stejným hlasem, který obecně předchází fázi, kdy hrdinka začne brečet.
"Vampír své slovo nebere zpátky, děvenko." chlubí se a já místo brečení udělám krok vpřed a vejdu mu jazykem do pusy. Kousne.

"Heue, uyhovovaluo by vám dyby jsem tenhue pátek vzalua sebou mého kuka? " Děkuji kterémukoliv bohu, že se dnes ve škole psalo a ne odpovědělo, prokousnutý jazyk by mi profka stěží sežrala jako omluvu. "Tedy, mého kluka, chci říct." Bojuji s ochablým kusem svalu v puse. Holky nemají nic proti, dokonce se mi vidi, ze jsou upřímně zvědavé, jakýpak to zázrak se zrovna mě povedlo ulovit. "Tak jo! " kývnu jim, nafouknu se a hrdě kráčím nazpátek ke svému stolku. A to si pište, že bude na co koukat...

 Vymyslený príbeh

3 0 0 0 0

Komentuj

8 komentov k blogu