"Star Wars: Clone Wars"

Psal se rok 2002, druhá epizoda Hvězdných válek s příšerným podtitulem Klony útočí dolovala z kin jeden dolar za druhým a George Lucas nejenže na Skywalker Ranči přehazoval zelené papírky vidlemi, ale přemýšlel, čím zaplní tříleté čekání na závěr legendární vesmírné soap opery. Co nějaký kraťas? Videohru? Ale kdeže, George usedl za psací stůl a za jedno odpoledne vymyslel koncept, z něhož muselo mít jeho infantilní srdce jistojistě radost - animovaný seriál na motivy Klonových válek, tedy těch, o kterých se v Nové naději zmiňuje Obi-Wan Kenobi při dialogu s Lukem ve své chatrči a které hodlá Lucas ve filmové sérii časovými skoky mezi posledními dvěma částmi skládačky k nelibosti některých fandů obejít. Pak jen stačilo nalinkovat základní kostru příběhu, sepsat miniaturní scénáře a zavolat do Cartoon Network, aby seriál o pár měsíců později pustila do vysílání. A byl to hit.



Ne však proto, že by byly Clone Wars závratně kvalitní součástí vesmíru plného Jabbů, Jediů, Sithů a jiné spodiny ze vzdálené galaxie, úspěch animovaného vyplňováku z období největší krize Galaktické republiky vyplívá z Lucasova chytrého plánu o začlenění mladých diváků do vesmírného kultu. V Clone Wars tudíž nehrají prim složité příběhy, promyšlená psychologie či vypečené hlášky, ale jednoduchá a účelná akce, jež se opírá o pro většinu dospělé populace primitivní vizuální stránku, postrádající propracovanost, detaily a vlastně i pořádnou SW atmosféru. Dětem to ovšem bohatě stačí. Podstatné totiž je, že všechno na obrazovce hezky bliká a svítí, že je každý záběr procpán miliardou barviček a že postavičky vypadají doopravdy roztomile, až byste je v záchvatu něhy nejraději samou láskou umačkali. Bohužel to ovšem platí pouze pro kategorii dětských diváků.



Ti starší se zkrátka musí smířit s tím, že každá z epizod prvních dvou sérií (dohromady jsou tři, přičemž ta poslední obsahovala míň dílů se stopáží okolo 15 minut) svou délkou nikdy nepřesáhne pět minut a že se v každém díle málokdy stane něco doopravdy fascinujícího. Většina epizod je pouze jakýmsi výsekem ze samotného válčení, který má poukázat na to, jak rozsáhlé celé boje ve skutečnosti jsou. Není tedy divu, že na sebe jednotlivé části příliš často nenavazují, nikdo si příliš neláme hlavu s časovou kontinuitou a některé známé charaktery dostávají šanci zasáhnout do dění jen proto, aby předvedly, co mají aktuálně v rukávu. I v tuhle chvíli však přichází malé ale. Tentokrát jde o problém týkající se samotné stylizace. Jelikož jsme v animáku, je potenciál každé z postavy mnohem větší než ve filmu, a Clone Wars téhle možnosti přepálit schopnosti jednotlivých postaviček využívá bez ohledu na fakt, že v hraných filmech bude poté každá z nich vypadat jako strašná lama.



Yoda tu tedy kromě ježdění na „koni“ seká droidům hlavy rychleji, než stihnete vůbec zamrkat a takový Mace Windu likviduje obří armády separatistů jen s pomocí Síly způsobem, jenž je v „normálním“ Star Wars světě pravděpodobný zhruba stejně jako vítězství českého zástupce v Eurosongu. Dále je tu Anakin požírající výživné červíky, Obi-Wan převlékající se za republikové vojáky a spousta (pro geeky) nepochopitelných záležitostí jako schopnost světelného meče vydržet zapnutý i pod vodní hladinou. Ale jak říkám, je to animák, a proto si podobné zásahy mohli tvůrci dovolit. Nedostatečná dějová linie, na Star Wars příliš nezáživné charaktery a citelná absence atmosféry nicméně tak snadno obhájit nejdou, a právě proto Clone Wars nikdy nepřekročí hranice dětské jednohubky, jíž si sice užijí caparti a možná i pár teenagerů, ale zbytek ji spíš s přivřenýma očima tiše protrpí.

 Blog

2 1 1 0 1

Komentuj

7 komentov k blogu