Zaklínač koní

(-C-) ***

Zaklínač koní mi duši jednou dal.
Zaklínač koní, co hnedle vedle stál.
Já však, jsouc skálou, chtěla ještě víc,
a tak mě krom duše dal i lidských plic.

Najednou nádech a vše se halí v šeru,
tušíce v naději strašlivou zpronevěru.
Nic dobrého nemohlo vzejít z kouza toho,
koně měl zaklínat, nenamýšlet mnoho.

Vždyť kouzlo působí a jak Zaklínač se bál,
teď provázi skálu, z níž se člověk stal.
Ke kvítí jabloní prvně tiše čichá,
prvně ji zrazuje jí vrozená pýcha.

A proč to, řekněte! Skála vidí muže,
ach, lidský prapůvod všech nešťastných tužeb.
Tak příliš jiná a jaksi z kamene,
miluju však ho stejně bezmezně.

Do bitvy za lásku ukládám duši svou,
však stejně andělé štěstí dát mi nemohou.
Co dřív se jen krásným darem zdálo,
teď najednou odešlo a prokletím se stalo.

- Můžeš mě milovat? - tiše se ho ptám.
- Nikdy, je mi líto - to ti přísahám!
Nebyla to jeho vina, že nemiloval skálu,
leč bolest moc velká posedla mi hlavu,
taky i srdce, duši, plíce,
najednou bolí to a bolí převelice.

Tak kráčím lesem a řvu, jak by mě práskal bič:
Co se to stalo? Ja už chci odsud pryč!
Ubohý Zaklínač, co dar mi jen chtěl dát,
teď se své magie bude doživotně bát.

Konečně našla jsem, co tolik jsem hledala
a jako v poháde strašlivě plakala:
- Zaklínači... prosím... zkus vrátit zpátky čas,
udělej něco, já skálou chci být zas...

Bez srdce, bez duše, neumět se hnout,
udělej kouzlo, chci zapomenout...
Blyslo se v nebesích a ozval se hrom,
v skálu se měníce a před očima On.

Skálou jsem opět, no jedno velké ale,
co se to děje? Vždyť pamatuju stále!
Ach, Zaklínači, nejhorší tvůj trest,
ponechat duši, kdo již teď skálou jest...

Mluvit již nemůžu a dych již nevnímám,
ačkoli pořád si na něj vzpomínám.
Bolestí umírám, uvnitř ji pořád cítím,
v propast jen bezednou se neodvratně řítím...

Tak ztrestá skály starý Zaklínač koní,
když touží spoznat, jak lidská láska voní.
že pořád ho miluju, snad vzdáleně jen tuší,
nejsem obyčejná skála - jsem pořád skála s duší...

(Jedna z prvých českých vecí, neskutočne sa mi žiadalo využívať v istých okamihoch české básnické zvraty a hlavne možnosť využitia dvoch dlhých slabík po sebe... a hlavne... malo to aj svoju iba pre mňa použiteľnú symboliku...)

*** - vysvetlenie nájdete v profile

 Blog

4 0 0 0 0

Komentuj

3 komenty k blogu