Ve stínu svého stanu ležím, bloumám,
lehký balón sílou větra letí, brouzdá.
Starý vlak co nechal nás tu, když odjíždel, hvízdal
Létavec nás tiše vítal, když uhánel, zpíval.
Na letišti davy lidí svíra řízeň, touha,
své idoly očekávaj a že přijdou doufaj.
V drazích stáncích vaří se a nechybí trouba.
Dík sluníčku vyhli se nám všechny dešte, bouřka.
Nad městem pohody burácí z festu smích.
V tomhle vědre nevadil by ani bílý sníh.
Odedneška světem kráčím a mám nový střih,
vždyt stylistka zná svou práci, ja si říkám hřích!
Pohoda už končí se nám, nám to nevadí,
Tešíme se co nám Trenčín o rok připraví.
no teď....
Stín mého stanu se strácí, bledne.
Vzpomínka zůstane, nikdy nezvedne,
Přichází poledne. Za ňáký čas.... znovu se zjeví mého stanu stín....
Blog
Komentuj
Komenty k blogu
Napíš svoj komentár