Podivná skupinka

Slunce bylo zakryto pod ranní mlhou. Rosa osvěžujícím chladem probouzela trávu a kytky.
Jaro právě začalo.
Všude štěbetali ptáky a to nedalo spát ani lidem.
Vstali v příjemné , klidné náladě.
Celá víska již byla vzhúru.
Vzduchem se však vznášelo cosi podivného , nepopsatelného.
Stařešina byl neklidný. Nevědel však , že má proč.
V tom jedno z dětí nadšeně běželo po cestě a vykřikovalo: "Kejklíři! Kejklíři sou tady!"
Celá víska se zběhla na malé náměstíčko před radnicí.
To , že zde dorazí kejklíři , se stane jednou za uherský rok.
Koč se s hlasným kraválem dopotácel k náměstíčku.
Otevřel se a z něj začali vystupovat umělci a muzikanti.
Jako první vystoupil celej nabílo pomalovaný klaun s velkým rudým nosem , širokým úsměvem na tváři v kockovaným oblečku.
Zamával , udělal pár přemetú a ustoupil.
Za ním vyšel tlustý cikán v černém oblečení a klobouku. V ruce pevně třímal balíček karet a v ústech cigaru.
Vyfouknul velkej oblak dýmu , sňal klobouk , ze kterého vytáhnul králika a pustil ho dětem , které s jásotem křičeli.
Dále vyšla zrzavá dívka s hlubokým výstřihem , obtáhlým korzetem a loutnou v ruce , na níž začala hrát ba až přím magické melodie , které báječně upokojovali a uklidňovali.
Kočí to všechno pozoroval svým pohledem zkoumavým - o to zkoumavějším , když jste si badali všimnout , že má skleněný oko.
Vystupování pokračovali , všichni pili , hodovali a byli v dobré náladě.
Když na závěr výstupu zrzka všechny uspala svou minstrelou , kejklíři se potichu jali na odchod.
Zda li si někdo všimne , že z vesnice zmizelo pár dětí , jim už bylo jedno.
Dnes budou mít vskutku mlsnou , až hrúzivě chutnou večeři..

 Blog

0 0 0 0 0

Komentuj

16 komentov k blogu