Onen vztah mezi spánkem a životem je stejný jako vztah mezi tím,čemu ríkáme život,a tím,čemu ríkáme smrt.Spíme a tento život je sen,nikoli v preneseném nebo básníckém smyslu,ale ve skutečném.
Všechno to,co ve své činnosti považujeme za vyšší,se podílí na smrti,všechno to je smrt.Co jiného je ideál než priznání,že život nestojí za nic?Co jiného je umení než poprení života?
Socha je mrtvé telo vytesané proto,aby zachitilo smrt co do neporušitelnosti.I rozkoš,která se tolik podobá pohroužení do života,je spíš pohroužením do nás samých,ničení vztahu mezi námi a životem,neklidným stínem smrti.
Samo žití je umírání,protože nemáme v živote o de více,abychom tím neneli o den méne.
Obýváme sny,jsme stíny bloudící nemožnými lesy,v nichž stromy jsou domy,zvyky ideje,ideály a filosofické systémy.
Nikdy nenajít Nikdy se nedožvedet,jestli vubec Buh existuje!Precházet ze sveta do sveta,z jednoho vtelení do druhého,stále s iluzí,která reší,stále v omylu,který konejší.
Nikdy pravdu,nikdy spočinutí!Nikdy spojení s Bohem!Nikdy naprostý mír,ale vždy jen trochu,vždy jen touhu po nem!
úryvok od portugalského básnika a prozaika-Fernando Pessoa
Úvaha
Komentuj
Komenty k blogu
1
attis
7. 11.novembra 2013 02:07
Sme smrť,úžasný pohľad.
Napíš svoj komentár