Neni to žádná "třebíčtina". Hráli jsme to jako malí i v Třešti. Předpokládám proto, že to muselo být rozšířený. A to po celým Československu.Byl to takovej sešit, kterej koloval. Každýmu "návštěvníkovi kamarádovi" patřilá dvojstrana. Na jedné byla obálka, druhou mohl pomalovat. Obálka tam byla proto, aby do ní vložil nějakou tu kravinu pro radost /třeba žvejku, sponku, samolepku apod./ a taky proto, aby do ní vložil odpověď na otázky. Otázky, který si ´majnitel sešitu sám vymyslel. Tak, aby své kamarády co nejlépe prokoukl. Třeba jaký je tvůj oblíbený školní předmět, barva, jídlo, film, poloha /to jsem vlastně asi ještě neřešili/, a jednou ze zásadních otázek bylo: "co si myslíš o majiteli tohoto sešitu". Nikdy člověk nepřišel na to, jestli to co se dočetl, byla pravda, nebo jen snaha zalepit pár řádků (a hubu .
Popravdě řečeno, dnes jsem v té fázi, že bych tuhle otázku raději vynechala. Kdybych nějaké obálky měla. I když blog je taková malá elektronická aleternace, když se to tak vezme /pravda, žádnou žvejku, sponku, samolepku ani nic podobného jsem ještě nedostala/. Dokážou dospělí lidi vůbec říkat tomu druhýmu co si o něm doopavdy myslej? Nebo to uměj jen v jeho nepřítomnosti? Je to daleko jednodušší. Často má na to člověk pár "pomocníků" se kterýma toho onoho "probere". Ale kdo z nás skutečně ví, co si o něm ti druzí doopravdy myslej....???????
A nebo to není důležitý....????? hm
Blog
Komentuj
Komenty k blogu
1
she
22. 1.januára 2008 21:59
nj presne toto je na detox dobre - na nic sa nehraju...lenze dnes kebyze sa spravas ako to dieta a veris ludom tak ta akurat vyuziju a vysmeju...ludia su kruti...sami na seba
Napíš svoj komentár