Ještě ráno jsem si myslela že jsem konečně silná, schopná odolávat tvým provazům, tvým jedům. Ačkoliv jsem se snažila, nebyla jsem schopná odolat ani myšlence že bychom na tebe nemyslela.
Řekni mi, drahý můj, je možné milovat-li někoho tak vzdáleného jako jsou roky a legendy jenž byli a neměli být zapomenuty?
Je možné ctít a norit svou mysl jen k představám, na kterých stojí celý můj život? Je možné spát a nemít tebe před očima?
Jen pověz drahý, jak to děláš, že všechen tvůj pohyb, všechno, dokonce i tvá existence je něčím jakoby darem no i skázou pro mne?
Jenže ty mi nejsi vzdálený, jsi mi bližší než vzduch jenž právě projel mými plícemi.
Jen tvá fyzická schránka je mi na míle vzdálená. Jen tvá mysl a tvůj dotek je ode mne dál nežli může být.
A přece jsme byli v jednu chvíli na stejným místě. A přece jsem nemohla dělat vůbec nic. Prostě jsi tam byl já taky a nemohla jsem vidět ani tvou auru.
A cítila jsem ji stejně. A cítím pořád.
A tak si dokola pouštím tebe. Tvé ruce s krásnými prsty, tvé hezky ukrojené, jemně cizelované rty, tvé oči s tmavými víčky i s jejich šíleností. Tvé tance i tvé přejevy šílence a psychopata, to, jak se ti radost v očích odráží, když ji prinášíš jiným. Tvé jméno znám jen já,protože já jsem si tě vysnila a ty jseš k čertu skutečný!
Dokážu bez tebe žít, protože jinak bych již byla mrtvá, no já nechci.
Tak vydrž v mých rukou aspoň pár vteřin po tom, co se vzbudím ze sna do reality. Ostaň aspoň chviličku s rukou na mém boku, s dychem a mém krku ...
Aspoň...
pár..
vteřin...
Blog
Komentuj
Komenty k blogu
1
bludiacisvetom
24. 7.júla 2011 11:09
ďalší blog ktorým si ma nesklamala
Napíš svoj komentár