Strach

...je to hrozné bát se, města které jste kdysi tak milovali. Vidět roh ulice, který jste tak dobre znali a bát se jeho stínu. Vidět známe schody a nemoci po nich vyjít. Nikdy jsem nechápala, jak múže někto žít se strachem.

Ženy se báli chodit domú sami, lidé se báli bíleho prášku ve schránce, a tmy, noci. Lidé se báli lidí. Vždycky jsem si myslela, že strach patří k jiným, slabším lidem, že se mně netýka. A pak se to stalo. A když na vás sáhne tak víte, že s vámi byl celou dobu ... a že čekal pod povrchem všeho co ste mněli rádi ... a cítite divné mrazení ... a srdce choraví a vy koukáte na toho kým ste byli, jak jde po ulici. A v duchu si říkáte, bude to zase jako dřív?

(Mé druhé já / The Brave One

 Blog

7 0 0 0 0

Komentuj

4 komenty k blogu