a co vzkážeš hochu tomu,
jenž chodíval k nám do domu
a s tebou se těšíval?
„Vzkazuji mu požehnání,
matko má!
vzkazuji mu požehnání —
červa v duši do skonání,
že ml zrádně mluvíval!
A co necháš svojí matce,
dcero má?
a co necháš svojí matce,
jež tě milovala sladce
a draze tě chovala?
„Kletbu zůstavuji tobě,
matko má!
kletbu zůstavuji tobě,
bys nenašla místa v hrobě,
žes mi zvůli dávala!“



„„Zdař bůh, má milá, zlatá Marie!
jaké ty vidíš vidění?““
„Ach vidím, vidím - je mlhy mnoho,
všecko je mlhou zatmělé;
červená světla blýskají z toho -
zdá se mi býti v kostele.
Něco se černá mezi bílými -
však mi se rozednívá již: -
jsou to družičky, a mezi nimi -
pro boha! rakev - černý kříž!“


Jaromír Erben (asi)

 Blog
Komentuj
 fotka
mielikki  12. 1. 2010 17:43
Bolo to od Erbena

Ale to nebola celá báseň, sa mi zdá... a mal aj lepšie básne
 fotka
bosorka17  12. 1. 2010 18:58
neni... nevciem tatoi s ami najviac pači
Napíš svoj komentár