V dešti je Bůh, s malým začátečním béčkem. Jen ve vteřinách, kdy sním, připomíná mi můj dluh. Krámek přes ulici naproti a pozdní odpoledne v rytmu folku našich skroucených duší. Vždyť nám to tak sluší, když slyším: "Toš baže, Davošku!" Unaveně se usmívám nad sebou samým. Hleď vpřed, kůň, táto! Drž pevně opratě a leť kupředu! Vstříc tmavým nocím a taky hořké chuti kávy zespodu. Blog 5 0 0 0 0 Komentuj