Palach,tvoju obeť vo mne chovám.
Nad tankami sme zohnutí jak vo vetre klasy.
Krv z palácov rubínu kvapká sem zhora.
Brodím sa v črieviciach z pancieru
pomedzi duchov so zlomenými rebrami.
Holubiciam krásne krídla tak vrásnejú,
až počuť žiaľ veslovať tepnami.
Vraj jar.V odmäku pút navždy skrytá.
Je plačom v tuneli zamatových svetiel.
Zhlukom krásnych slov,otrokov zmätie.
Dvetisíc statočných odpoveď skytá.
Štekot tých samopalov znie jak dirigent,
čo chladnou rukou zoradil stupnice na líniu.
Je spěvem pálivým,ostrým jak polibek,
když lehá souměrně a rozestře tíhu.
Boľavý duch pod trojfarebnou vlajkou.
Kopanec do stokrát lámaných kostí.
Sloboda vtedy už zostala bájkou.
Pod ťarchou záhady tej krutej mocnosti.
,,To jsou ty nářky buzenejch polopravd.
Květou jak lilie po dešti surovém.
Srpne,ty nevděčnej kejklíři,bez obav
rozetřeš planoucí údolí v kulovém
blesku s tou ohnivou hrivou diamantu.
Ty zlodej,ničomník,pre teba spievam tu! ""
Báseň
Komentuj
Komenty k blogu
1
kemuro
28. 8.augusta 2008 10:14
výborne si to načasoval a opäť si zmenil tvár
Napíš svoj komentár