znie to dokola v mojich ušiach,kým oči sa pýtajú monitora či sa zbláznil a generuje mi nejaké vety,ktoré nik nenapísal.
Ale potom to zopakuješ znova a znova a hneď ako pripustím myšlienku,že sa znovu uvidíme ,dostávam strach.
Strach zo seba,z Teba. Čakala som to niekedy v lete a navrávala si ,že dovtedy sa dám do "poriadku", že moje city k Tebe vyprchajú ako ranná káva. Lenže oni sú stále tu.A za pár dní tu budeš Ty.
So svojim úsmevom plným tepla, so svojim pokojným a rozvážnym hlasom a s rukami ,ktorých sa túžim dotknúť.
A mám strach ,že už to neustojím.Vidieť Ťa a nič nepovedať.Tváriť sa ako kamarátka čo Ti je kvôli niektorým veciam blízka.
But I can't help myself
I can't stop myself
I am going crazy
I can't stop myself
I cannot control myself
I am going crazy....
A tak napriek strachu nenapíšem, aby si nechodil,aby si radšej zostal tam kde si ..pretože túžim,túžim Ťa vidieť tých pár hodín, túžim s Tebou hovoriť a viem,že keď ma objímeš ..znovu sa stratím..
pretože Ty nie si vetrom,ktorý zraňuje, vetrom ktorý láme znenazdania ,keď predtým hladil, no nie si ani pokojným bezvetrím,ktoré zaručí pre-žitie Života v istote bez Života..
si ako vietor v Brightone,ten čerstvý vzduch,ktorý chceš len dýchať..a nič viac ..len sa zjednotiť so sebou samým a s ním,aby Ťa okresal,aby Ťa pretvoril...pretože
"Láska nemá jiné přání než naplnit sebe samu.
Ale milujete-li a musíte-li nezbytně mít nějaká přání, pak ať jsou to tato přání:
Roztát a být jako horská bystřina, zpívající svou píseň noci.
Poznat bolest z přemíry něhy.
Být poraněn svým vlastním pochopením lásky,
a krvácet dobrovolně a radostně.
Probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem a vzdávat díky za další den lásky;
odpočívat v poledne a rozjímat o extázi lásky;
vracet se večer domů s vděčností
a pak usínat s modlitbou za milovanou bytost v srdci a s písní chvály na rtech.
Neboť láska vás nejen korunuje, ale také přibíjí na kříž.
Láska vám dává růst, láska však u vás dělá také průklest.
Neboť jak vystupuje k vašemu vrcholu a laská vaše nejněžnější větévky, chvějící se v slunci,
tak také sestupuje k vašim kořenům, lnoucím k zemi, a otřásá jimi.
Svazuje vás jako snopy obilí.
Vymlacuje vás, aby vás obnažila.
Prosívá vás, aby vás zbavila plev.
Vymílá vás doběla.
Hněte vás, dokud nezvláčníte.
A pak vás postoupí svému svatému ohni, abyste se stali svatým chlebem pro svatou hostinu Boha."
a znovu "cudzie"slová pretože sú tak vystihujúce ,pretože povedia Ti omnoho lepšie ako ja,čo k Tebe cítim..
Chcela by som to zastaviť,naozaj som sa snažila,ale už nemôžem,nemôžem bojovať sama so sebou a bojím sa,že keď Ťa zbadám ...bojím sa, že to uvidíš, že to rozpoznáš ,ale najviac sa bojím,že to nebudeš cítiť ..
Tak nás čaká..pár spoločných hodín ..a dovtedy kým prídeš plánujem zahodiť svoj strach a nechať rieku ..len nech plynie ..a keď tu už budeš,viem,že si "uŽijem každú minútu v Tvojej blízkosti..pretože to čo sa neskôr stane Spomienkou,to je to jediné bohatstvo,ktoré Vám už nik nikdy nevezme.
" I almost wish we were butterflies and liv'd but three summer days—three such days with you I could fill with more delight than fifty common years could ever contain. "
Vyznanie
Komentuj
Komenty k blogu
Napíš svoj komentár