Snih pada vzhuru nohama... Sliset andelskou melodii. Jak kdyz navlhcenym prstem projizdite po okraju skleneneho pohare. Je to tak krasne a zaroven mne to desi. Tolik tvari ! Tolik tvari...
Melodie stridave pomalu uticha a zesiluje. Nejsem si jist, ci ji slisim zvenku nebo z me hlavy. A kdyz sem se na to soustredil, abych pochopil odkud vychazi... Utichla. Nadobro se vytratila...
Stale jiz vsak zneje v mym srdci. Je jako ladova reka, jez mne obmyji a ocistuje. Je chladiva, mrznouci, pruzracna... Mne vsak hreje u srdce.
Kdyz si myslim, ze uz ji nikdy neuslisim, znovu se zjevi... Stejny zvuk porad dokola. La la la la-la, la la la la-la... A kdyz se ji snazim napodobnit, znovu zmizi... Proc kdyz se k ni snazim dostat, tak mi utika ? Jedina vec na svete, jez mne dokaze ocistit...

 Blog
Komentuj

3 komenty k blogu

1 
fotka
zuzs  30. 1. 2014 22:41
kiežby to bol len úryvok z dlhočiznej poviedky
2 
fotka
sasuke  30. 1. 2014 23:19
@zuzs je z dlllhociznej chvile ale mozno domyslim
3 
fotka
tequila  16. 12. 2021 16:42
na lovensku po lovensky
Napíš svoj komentár