Zadírá střípky hluboko do nohou
A čas je jako tupý namaštěný kúl
S omezenou lhútou a zálohou.
Touha je zdechlý pes visící na stromě
A láska zámek rezavý
Černý havran přikován je na domě
Na střeše povlak klouzavý.
Závan smutné máty dere vzduch kolem mě
A není čas na mantry, není čas na Bohy
Chodívám odětý v prúhledné zácloně
A sklo se pořád zadírá do nohy.
Rozum je zmražený, duše zas v plamenech
Stoupají po mě tisíce bot
Jsem chúze po velmi horkých kamenech
Jsem to, čemu říkají.. život.
Záchod
Komentuj
Komenty k blogu
Napíš svoj komentár
máta mi vyrazila dech