Smutek

Jdu tak po životě od zhora dolů
a přemýšlím, proč tak žiju??
Šlapu si po temnotě
a přešlapávám stesky
do temného z nejtemnějších lesů Země,
ale ta Zem je moje temná duše,
která chce zahřát
někým jemným a hodným,
který bude pří mě stát ve zlém i dobrém.

Možná nikdo takový...já vim...není,
ale možnájeden se snad najde,
byl by na druhé strně temného lesa,
a já bych se k němu musela prokousat,
a když se mi to nepovede,
spolkne mne celá má temná duše,
a v té temnotě není nic jiného než jen žal,
temný jak nebe pri jarní bouři.

Nemůžu v sobě rozsvítit lampičku,
která by zahnala všechnu tmu,
a ukázala by mi cestu neprošlapanou,
a ta by vedla k němu,
co je jak já, ale necítí smutek
autor:Veronika Dušková

 Báseň

1 0 0 0 0

Komentuj

2 komenty k blogu