Bohužel mi nejde založit anketa, bo jsem teď vložila jednu o tom, kdy jste poprvé pili alkohol, takže jsme skončili u diskuze. Nesnáším své rodiče a můj sen je najít odvahu utíct z domova nebo donutit rodiče aby mě dali do děcáku. ráda bych, kdyby se někd
V 11tich neznášaš rodičov a chceš aby ťa dali do decáku? Prečo? Nechceli ti kúpiť nový mobil ktorý má v triede každý? Alebo ťa bijú?Ja svojich rodičov mám veľmi rada... Aj keď po mne občas nahúkajú...
Že by mi to vydrželo tak dlouho? Nemám je ráda už dva roky. Vím, jaké je to žít v dětském domově, sama jsem tam byla, a na ulici jsem také párkrát spala. Klidně bych vám řekla, proč je nemám ráda, ale už mě nebaví poslouchat posměšky kvůli všemu co řeknu. Jednou se omylem přeřeknu, hned jsem debil. Přijdu o minutu později či dříve a hned nesmím další týden na počítač, na televizi ani ven. Natož pak ve škole, tam mi každý nadává, kluci mi vymýšlejí stále horší přezdívky, učitelé mi nadávají cokoli udělám nebo řeknu. Když někdo něco provede, je to moje chyba. Pár holek je zvyklých říkat "Co??" když něčemu nerozumí, a úča hned "Vidíš Anno, co jsi udělala!" Nikdo mě nemlátí, nikdo mi nic nedělá, jen se mi smějí a nadávají mi, ale to by ještě nebylo tak hrozné. Umím kreslit, mám talent na učení a vůbec, takových věcí si už ani nevšímám. Ok, ale nemám nápady. Takže kdykoli mám něco udělat, tak začnu přemýšlet a za dvě minuty se za mnouobjeví učitelka a zařve: Jaktože nic neděláš?! Ty, která má tolik nápadů!. Jednou měla nějaká skupina udělat plakát na třídní besídku. Úča se mně zeptala, jestli s nima chci dělat taky a já řekla, že bych klidně dělala, jenže nemám žádný nápad. Tak si měla Bára vybrat, koho chce do skupiny a zeptala se mně, jestli bych taky šla. Chtěla jsem odpovědět, že jo, kdyby něco vymyslela, ale než jsem stihla cokoli říct, úča odpověděla "Ne, vždyť teď řekla že nebude dělat! Nech jí, ať se svalí na lavici a brečí, když husa pitomá omítá pracovat!" Mám jedinýho kámoše, kterej neni a nikdy nebude ten "Nejlepší", ten, který si vedle tebe sedne a vyslechne tě, bez jedinýho dotazu a pak se pokusí poradit. Nikdy nebude ten, se kterym si můžeš říct všechno a máš jistotu, že to nikomu neřekne. Ale já vím, že je to tak lepší. Vlastně bych ani nechtěla tu chodící knihu stížností, které můžeš říct všechno, a pak to zase smazat pár pěknými slovy.
A za všechno můžou moje schopnosti. Někdy prostě sedím, čučím do blba a nevnímám okolí. Ale to jen tak vypadá. Ve skutečnosti horečně přemýšlým nebo se mi promítají sny. Jsou to vlastně takové předtuchy, vidím, jak někdo, o kom vím, kdo je, a zároveň o něm nic netuším, něco dělá, ale pak najednou... Zamrkám, zatřepu hlavou a začnu vnímat. Nic ze snu si nepamatuji, jen mám takový divný pocit. A pak, třeba za minutu, třeba za půl roku, se to stane. Stojím, jsem součástí toho děje, ale vidím to jakoby zamlženým pohledem. Sotva vnímám, sotva si uvědomuji scénu přede mnou, jen si vzpomínám, jak jsem to viděla ve své předtuše. Nemůžu nic udělat. Celou dobu jsem věděla, že se to stane, jen jsem netušila, kdy. To se mi stává pomalu denně. Taky občas dokážu číst myšlenky, lidem, které sotva znám. nikdy ne kamarádovi či spolužákovi, o kterém vím něco víc, nebo jehož chování a pocity jsem pochopila. Taky trpím na něcvo, čemu se říká "Lucidné sny". Tenhle výraz znám od nějaké holky ze slovenska, jak se tomu říká česky či jestli je název stejný, nevím. Tak to jsem já.
noo.. cudne.. ale to tak neviriesis ze pojdes prec.. asi ked ti daco hovoria v skole i doma bude i inde.. jednoducho vydrz a raz mozno sa daco dobre stane..
Roleta je špeciálny inkognito mód, ktorým skryješ obsah obrazovky pred samým sebou, alebo inou osobou v tvojej izbe (napr. mama). Roletu odroluješ tak, že na ňu klikneš.
15 komentov
bohužiaľ ti neviem poradiť, možno keby si o svojich problémoch napísala niečo bližšie...