Rok před tím, než spáchal sebevraždu, natočil frontman proslulé grungeové skupiny Nirvana rozsáhlou sérii rozhovorů dotýkající se všech stránek jeho života, od odcizeného dětství na ponurém průmyslovém Severozápadě USA až po nenadálý průlom a fenomenální
Nikdy jsem mezi náma nechtěl vytvořit žádnou záhadu. Na začátku jsem prostě neměl co říct. a teď, když už jsme konečně doma,
je tu jeden příběh. po té co jsi odešla, každou noc přemýšlím o tom jak je život nudný. znám tolik lidi...nezasloužíme si
aby o nás psali knihu.. vím že bych měl mluvit o detailech v mém životě. víš, rád s tebou mluvím, ale nemyslím si, že v mých
příštích rozhovorech budu otevřenější o mém životě.
protože lidi si nezaslouží vědět.
není to jejich věc. není to jejich věc. jaký je můj soukromý život právě teď
ať jdou do prdele
nepotřebují o mě nic vědět
bylo to nádherné dětství. Měl jsem všechno pod kontrolou a přesně jsem věděl, co bych chtěl dělat. Nic mě nemohlo zastavit
Věděl jsem, že mohu dokázat všechno co chci, protože svět je malý. všechno mi padalo k nohám, měl jsem vždycky štěstí. Neměl
jsem problémy a v té době pro mě neexistovaly žádné překážky.
Nikdy jsem nebyl neposlušné dítě ale dělal jsem různé věci...víte...jako.. naplnit plechovky 7upu. schovat se za plotem
a házet je na auta
a i když jsem byl mladý, věděl jsem, že ze mě bude rocková hvězda. Neměl jsem žádný problém, protože jsem byl hyperaktivní a
měl jsem svět ve svých rukou, mohl jsem dělat cokoliv. věděl jsem ze bych mohl být prezidentem kdybych chtěl, ale to je blbý
nápad. radši jsem chtěl byt rocková hvězda
Nerozuměl jsem svému okolí, tomu nevyřčenému, cítil jsem určité odcizení i když jsem dospíval
víš, když mi bylo devět let, objevila se manická deprese i když jsem si to zatím neuvědomoval. Myslím si, že moje generace je
poslední generací nevinnosti v televizi ještě nebylo tolik násilí, neexistovala kabelovka, existovala Sezamová ulice, Meteor,
pár dalších programů a to bylo všechno. Všechno byla úplná fantazie. všechno bylo tak prosté a jednoduché, jako středověk ve
srovnáni s dnešní dobou
býval jsem hodné bit, můj otec mě bil, dělal to na veřejných místech, v restauraci, kdekoliv. když jsem třeba rozlil sklenici
s vodou, dal mi pořádný pohlavek nebo facku. Nikdy jsem nepochopil, proč to dělá. Nejspíš se za mě tak styděl a měl strach co
si o něm pomyslí ostatní lidé v restauraci. Jenom proto, že tvůj syn nechtěně rozlil sklenici vody, musel si ho potrestat
proto, co vyvedl. Tohle chovaní je psychologicky nepochopitelné pro každé dítě. protože jsem rozbíjel věci. Byl jsem sám na
sebe často naštvaný, protože jsem nesměl rozbíjet věci,nesměl jsem mít nehody, nesměl jsem mít lidské chyby. musel jsem byt dokonalý. Do prdele s tím!
vždycky jsem věřil ze mám určitou tendenci stát se schizofrenikem, protože jsem pořád nervozní. Vždycky jsem měl nervové záchvaty. bylo to takový kompulsivni zmatek. Věci co dělám, jako klepat si na kotníky, štípat se do tváři. česat si vlasy, každou noc jsem měnil své neurotické návyky.
byla to směsice nenávisti k lidem protože nikdy nesplnili má očekávání, začalo mě nudit pořád se motat v kruhu, stále s těmi samými idioty. Říkám, jeden člověk byl jako druhy. Bylo to na mě vidět, že mi lidi lezou krkem. Víš, cítil jsem vůči nim nenávist, protože byli tak dokonali.. a mužní a blbí... Zjistil jsem, že si lidé začínají všímat toho, že cítím nenávist ke spoustě z nich a bylo to pro všechny nepříjemné že je nemůžu vystát a že jsem pořád nervozní. Začal jsem se cítit jako neurotik, byl jsem paranoidní, protože lidi věděli, že se můžu každou chvíli zbláznit.
Kdybych aspoň potkal někoho s bláznivým účesem, Kdybych potkal třeba pankáče, chci tím říct, že jsem se chtěl někam zařadit,
ale ne mezi ty obyčejné kluky, ne mezi ty oblíbence, Chtěl jsem patřit mezi ty odlišné, ale byli pro mě až moc jiní... Víš, v Aberdeenu byli všichni tak obyčejní.. Nebyli to zajímaví lidé, co poslouchali Divo, byli jenom nechutní.
Celý svůj život myslím na smrt tak jako všichni. Přemýšlel jsem tolikrát o tom, že se zabiju, kvůli té bolesti žaludku.. Všichni serou na to jestli chcípnu nebo ne. jestli si vystřelím mozek. Chci tím říct, je to risk, že se předávkuješ
"je tvůj příběh smutný?"
Ne.
opravdu ne.
říkám, není to nic zvláštního,
ani nového, ale je to jisté.
Ne, není.
Víš, jsem produktem té posrané a zatracené Ameriky...
myslím, že jsem mohl mít ještě horší rodinný život
- "Kurte?"
ano?
- "Mohl by ses postavit?
"dáš ji flašku?"
jo
"nezapomeň na to."
jasně
říkám, je to smutné.
ale ne, není...můj příběh je stejný jako tolik různých jiných příběhů
...hodně štěstí, atd. atd. ...
a dekuju ti z celého srdce, opravdu.
Byl jsi opravdu moc milý.
takže si promluvíme jindy.
tak ahoj.
- "ahoj"
sbohem Michaeli.
- "sbohem Kurte."
rozhovory které byly ve filmu použity byly nahrány během prosince 1992 a března 1993 skoro všechny se dělaly mezi půlnoci a svítáním, v domě Kurta Cobaina, v Seattlu, Washington.
Roleta je špeciálny inkognito mód, ktorým skryješ obsah obrazovky pred samým sebou, alebo inou osobou v tvojej izbe (napr. mama). Roletu odroluješ tak, že na ňu klikneš.
8 komentov
je tu jeden příběh. po té co jsi odešla, každou noc přemýšlím o tom jak je život nudný. znám tolik lidi...nezasloužíme si
aby o nás psali knihu.. vím že bych měl mluvit o detailech v mém životě. víš, rád s tebou mluvím, ale nemyslím si, že v mých
příštích rozhovorech budu otevřenější o mém životě.
protože lidi si nezaslouží vědět.
není to jejich věc. není to jejich věc. jaký je můj soukromý život právě teď
ať jdou do prdele
nepotřebují o mě nic vědět
bylo to nádherné dětství. Měl jsem všechno pod kontrolou a přesně jsem věděl, co bych chtěl dělat. Nic mě nemohlo zastavit
Věděl jsem, že mohu dokázat všechno co chci, protože svět je malý. všechno mi padalo k nohám, měl jsem vždycky štěstí. Neměl
jsem problémy a v té době pro mě neexistovaly žádné překážky.
Nikdy jsem nebyl neposlušné dítě ale dělal jsem různé věci...víte...jako.. naplnit plechovky 7upu. schovat se za plotem
a házet je na auta
a i když jsem byl mladý, věděl jsem, že ze mě bude rocková hvězda. Neměl jsem žádný problém, protože jsem byl hyperaktivní a
měl jsem svět ve svých rukou, mohl jsem dělat cokoliv. věděl jsem ze bych mohl být prezidentem kdybych chtěl, ale to je blbý
nápad. radši jsem chtěl byt rocková hvězda
Nerozuměl jsem svému okolí, tomu nevyřčenému, cítil jsem určité odcizení i když jsem dospíval
víš, když mi bylo devět let, objevila se manická deprese i když jsem si to zatím neuvědomoval. Myslím si, že moje generace je
poslední generací nevinnosti v televizi ještě nebylo tolik násilí, neexistovala kabelovka, existovala Sezamová ulice, Meteor,
pár dalších programů a to bylo všechno. Všechno byla úplná fantazie. všechno bylo tak prosté a jednoduché, jako středověk ve
srovnáni s dnešní dobou
býval jsem hodné bit, můj otec mě bil, dělal to na veřejných místech, v restauraci, kdekoliv. když jsem třeba rozlil sklenici
s vodou, dal mi pořádný pohlavek nebo facku. Nikdy jsem nepochopil, proč to dělá. Nejspíš se za mě tak styděl a měl strach co
si o něm pomyslí ostatní lidé v restauraci. Jenom proto, že tvůj syn nechtěně rozlil sklenici vody, musel si ho potrestat
proto, co vyvedl. Tohle chovaní je psychologicky nepochopitelné pro každé dítě. protože jsem rozbíjel věci. Byl jsem sám na
sebe často naštvaný, protože jsem nesměl rozbíjet věci,nesměl jsem mít nehody, nesměl jsem mít lidské chyby. musel jsem byt dokonalý. Do prdele s tím!
vždycky jsem věřil ze mám určitou tendenci stát se schizofrenikem, protože jsem pořád nervozní. Vždycky jsem měl nervové záchvaty. bylo to takový kompulsivni zmatek. Věci co dělám, jako klepat si na kotníky, štípat se do tváři. česat si vlasy, každou noc jsem měnil své neurotické návyky.
byla to směsice nenávisti k lidem protože nikdy nesplnili má očekávání, začalo mě nudit pořád se motat v kruhu, stále s těmi samými idioty. Říkám, jeden člověk byl jako druhy. Bylo to na mě vidět, že mi lidi lezou krkem. Víš, cítil jsem vůči nim nenávist, protože byli tak dokonali.. a mužní a blbí... Zjistil jsem, že si lidé začínají všímat toho, že cítím nenávist ke spoustě z nich a bylo to pro všechny nepříjemné že je nemůžu vystát a že jsem pořád nervozní. Začal jsem se cítit jako neurotik, byl jsem paranoidní, protože lidi věděli, že se můžu každou chvíli zbláznit.
Kdybych aspoň potkal někoho s bláznivým účesem, Kdybych potkal třeba pankáče, chci tím říct, že jsem se chtěl někam zařadit,
ale ne mezi ty obyčejné kluky, ne mezi ty oblíbence, Chtěl jsem patřit mezi ty odlišné, ale byli pro mě až moc jiní... Víš, v Aberdeenu byli všichni tak obyčejní.. Nebyli to zajímaví lidé, co poslouchali Divo, byli jenom nechutní.
Celý svůj život myslím na smrt tak jako všichni. Přemýšlel jsem tolikrát o tom, že se zabiju, kvůli té bolesti žaludku.. Všichni serou na to jestli chcípnu nebo ne. jestli si vystřelím mozek. Chci tím říct, je to risk, že se předávkuješ
"je tvůj příběh smutný?"
Ne.
opravdu ne.
říkám, není to nic zvláštního,
ani nového, ale je to jisté.
Ne, není.
Víš, jsem produktem té posrané a zatracené Ameriky...
myslím, že jsem mohl mít ještě horší rodinný život
- "Kurte?"
ano?
- "Mohl by ses postavit?
"dáš ji flašku?"
jo
"nezapomeň na to."
jasně
říkám, je to smutné.
ale ne, není...můj příběh je stejný jako tolik různých jiných příběhů
...hodně štěstí, atd. atd. ...
a dekuju ti z celého srdce, opravdu.
Byl jsi opravdu moc milý.
takže si promluvíme jindy.
tak ahoj.
- "ahoj"
sbohem Michaeli.
- "sbohem Kurte."
rozhovory které byly ve filmu použity byly nahrány během prosince 1992 a března 1993 skoro všechny se dělaly mezi půlnoci a svítáním, v domě Kurta Cobaina, v Seattlu, Washington.
Rok po tomto rozhovoru se Kurt Cobain zabil.